Každý lockdown, respektive každé uzavření nebo omezení škol mě semlelo. Většinou hned na začátku, a to i tentokrát, kdy jsem s tím už víceméně počítala a připadala si po Vánocích i celkem zrelaxovaně. No, zrelaxovaně ... Spíš odpočatě od práce z domu a taky šití, plná energie učit se a zkoušet nové věci. Jenomže s tímto režimem, kdy se doma přetahujeme o počítač (máme dva, ale školní meety se Klárce nejlépe dělají zrovna z toho mého), na vše je jen omezený čas, a doba, kterou můžu strávit v klidu, soustředěně a bez dětí je minimální, to jde všechno opět strašně pomalu. Něco vlastně nejde vůbec. Do toho kašlíčky a nachlazeníčka, kdy jeden nikdy neví, jakého jsou původu, a proto ani neví, jestli do školy/školky/práce jít nebo nejít.


Vidím hromadu negativ toho všeho a často se mi nedaří nehledat negativa stále nová.


A tak jsem se poslední dobou zuby nehty snažila hledat pozitiva. Tady jsou, třeba někomu z vás taky pomohou:


1. Zmírnil se večerní stres chystání svačin, aktovek, úkolů a svých věcí do práce - něco není potřeba chystat vůbec, něco se dá nachystat v relativním klidu ráno. Rána jsou mnohem klidnější - nepotřebuji všechny v určitém čase odbavit, běžet do školy a pak běžet na vlak. Někdy si stihnu ráno i zacvičit.

2. Užívám si svůj jeden den v kanceláři! Střídám se s kolegyní a místo třech dnů v týdnu v normálním režimu (mám úvazek 24 hod týdně) teď chodím jen jeden. Ten klid na práci jaký tam je!

3. Nebolí mě záda. Což je vlastně vedlejší produkt omezeného času na plné soustředění, nesedím totiž krom jednoho dne v práci u počítače 8 hodin v kuse jako obvykle. A mám více času cvičit - hlavně tehdy, když si počítač zabaví Klárka.

4. Když se mi podaří ulovit si čas, kdy je klid, pracuji většinou rekordně rychle. Vím, že když udělám, co mám, můžu jít s lehkým srdcem dělat něco dalšího, třeba šít. Odvrácená strana tohoto je, že tyto časy lovím v průběhu celého dne i večera, žádné "padla" po osmi hodinách v práci.

5. Mám přehled o tom, co se Klárka ve škole učí a mám velkou radost z přístupu učitelů - zvládají to všechno čím dál lépe a lehké to rozhodně nemají. Co mě mrzí je obsah učiva, s tím ale učitelé nejspíš příliš hnout nemohou. Studovala jsem geografii, a proto vím, že to rozhodně není jen popisná věda, jde tam o krajinu, o interakce mezi zemí, vodou, půdou, vzduchem, biotou. Suchý, nezáživný a často i neaktuální popis České republiky v letošní Vlastivědě mi trhá srdce. 


Tak, a teď jde jen o to, přesvědčit hlavu, aby nehledala negativa, ale užívala si pozitiv. 

Mějte se nejlíp jak to jen jde a když mi sem do komentářů připíšete nějaká svá pozitiva, budu moc ráda.


P.S. Na fotkách nové toaletky, některé i z úplně nových látek - mé další radosti posledních dnů.