Básnit nad těmito hedvábnými šaty z butiku Elena Salvo, které jsem objevila náhodou v Prague The Style Outlet tentokrát nebudu. Stačí se podívat na fotky, jak mi to parádně ladí s podzimní Gröbovkou...

Tentokrát se ale raději rozepíšu o událostech posledních dní. Za posledních pár týdnů jsem dostala hned několik pracovních nabídek ohledně focení kosmetických produktů. Jednalo se buď o správu soc. sítí včetně vlastních fotek nebo konkrétně o vytvoření několika image setů. Tyhle fotky u mě vídáte i na IG a tady na blogu. Je to jedna z aktivit, která mě kromě toho dalšího z contentu hodně baví a i teď jí věnuju pracovně min. polovinu času. Kromě toho připravuji klientům pravidelné newslettery, články na blog, spravuji sítě, dělám kampaně, apod. 

Celá komunikace probíhala v pohodě, dokud jsem se nedostala k ohodnocení za mnou vykonanou práci. Já chápu, že né každá firma a značka je velká, některé jsou v začátcích, ale tak jako tak, nemůžu jít jako živnostník pod mou hodinovou sazbu a dělat tuhle práci skoro zadarmo. V jednom případě mi byla nabídnuta část honoráře i formou barteru za kosmetiku. Jestli je něco, co si jako bloger nemusím skoro kupovat díky spolupracím, tak jsou to právě kosmetické produkty. To mě trochu nakrklo a rozesmálo zároveň. 

Nechci říkat, že z pohledu byznysu je špatně, že chtějí někde ušetřit. Takový je trh, zřejmě se najde někdo, kdo dotyčným fotky udělá, ale v jaké kvalitě, to je otázka. Chci jen vysvětlit, jak se na to dívám ze svého pohledu. To, že si aktivně neříkám, že jsem povoláním fotograf (dělám to z respektu vůči těm, co jsou skuteční profíci), však neznamená, že budu pro někoho tvořit za pár korun. Beru v potaz to, že nefotím mobilem, ale pořídila jsem si za své full frame zrcadlovku od Nikonu, na kterou nedám dopustit, dokoupila jsem si pevný objektiv, vlastním licence na Lightroom a Photoshop, do toho si platím internet, aplikace na úpravu fotek v mobilu, mám doma tunu vlastních dekorací a ještě si nemusím na focení pronajímat ateliér. Do toho je moje sazba včetně daní a i v té se musí odrážet takové náklady, jako je dovolená nebo nemocenská, kterou mi nikdo nehradí. Takže opravdu toho za tu odvedenou práci nechci příliš.

To je jedna stránka věci. ta druhá je, že pořád nerozumím, že někdo chce v době, kdy je kosmetický průmysl úplně přecpaný značkami a je tu šílená konkurence na všech polích, šetřit na fotkách. Minimálně na fotografovi, což mi zákonitě říká, že mu asi tak úplně nezáleží na kvalitě. Já to prostě nechápu. Vždyť sama vím, jak je pro mě při nákupu důležitá vizuální stránka. Od obalu konkrétního produktu až po prezentaci na soc. sítích. Tam na mě kosmetika totiž vyskakuje nejčastěji. A právě proto, že je těch značek tolik, mě zaujme opravdu jen to, co vyniká. A tady pro mě vizuální faktor hraje jednu z nejdůležitějších rolí. Ale možná nejsem reprezentativní vzorek. Sami mi povězte, jak to u vás máte. Moc mě to zajímá. Když vidím, že si nějaká značka dává záležet na vizuálech, contentu, dělá super feed na IG a ještě umí komunikovat, tak pro mě je to motivace se o značku a její produkty zajímat více. Tak to prostě má já. 

Další úhel pohledu. I kdyby ten daný skutečně za těch pár korun našel třeba šikovnou studentku, která mu bude spravovat ten FB a IG nebo dělat fotky a tvořit tak velkou část image značky, jak dlouho..? Neuteče jinam hned, jakmile přijde první lépe placená nabídka? Podle mě to není správná cesta. Podle mě se mají klíčové pozice, které mají reálně dopad na profit firmy, dobře zaplatit a nešetřit na nich. To je špatná strategie. Obzvlášť v době, kdy žijeme skrz vizuálno. 

A aby to nebylo málo, absolvovala jsem konkurz na fotografa pro prodejce přírodní kosmetiky BIOOO. Zmiňuji je proto, že v následujících řádcích budu jen popisovat, co se mi skutečně přihodilo. Tímto se omlouvám komukoliv blízkému, kdo tam pracuje. Nechci nikoho špinit, chci se jen dozvědět, jestli je takové chování normální, nebo ne. Byla jsem na základě svého portfolia poslaná k nim na prodejnu udělat testovací sadu fotek. Fotila jsem nějakou koláž s kosmetikou, jejich prodejnu a líčení modelky. Fotky se jim ode mě líbily, že mě vybrali ze všech uchazečů. Dostala jsem tak mail od jejich HR, že se mám k nim dostavit na schůzku. Jenže, co se nestalo, ten nabídnutý termín, jsem nemohla a hned jsem odepsala s prosbou, zda mi můžou poslat další možné dny a časy. Nekecám, ale 12 dní se mi nikdo na mail neozval. Možná jsem neměla čekat tak dlouho a řešit to proaktivně sama, ale měla jsem toho ty dva týdny také hodně. Nicméně jsem se nakonec opět po mailu dozvěděla, že paní HR mi již žádný termín nenabídne a vybrala místo mě někoho jiného. 

A jsme zase u toho, že tomuhle chování vážně nerozumím. Buď chtějí na fotky někoho, jehož práce se jim na základě dodaných podkladů skutečně líbí, nebo fotografa asi nepotřebují, když na tu pozici pak přijmou kohokoliv. Alespoň takhle to na mě působí. Nechápu to i z důvodu, že značka neprodává jen v kamenné prodejně, ale i online, funguje na soc. sítích a jejich fotky a vizuály mají skutečně co zlepšovat. Mají podle mě na víc a dalo by se s tím tak krásně vyhrát, ale asi zatím nechápou, jakou moc soc. sítě a fotky mají. Podle mě velká škoda, protože konkurence nespí a je jí hodně. 

To je tak ve zkratce asi všechno podivného, co se mi poslední dobou ohledně práce přihodilo. Budu ráda za vaši reakci, jak vám takové chování připadá. Jestli jste se s něčím podobným taky setkali, nebo to naopak vidíte jinak a řeknete mi i proč. Předem díky, že jste dočetli až sem :)

Elena Salvo silk dress, Max Mara coat, HM hat, Asos ankle boots, Hysteria socks, Gucci bag