Pohádka o květinách, Blondýně, co trvá 10 let ...



Bylo ? Nebylo ?
Žádný hrad, žádný renesanční zámek, ani louka, na které tančí za ranního kuropění víly.
V neromantickém sídlištním bytě žila i byla vysloužilá rocková harcovnice, nutno dodat, řádně potetovaná.
Za rozbřesku, vstává holka jedna skutečně brzo, do nového dne skočí kovaná komunistka bez průkazky, rozdělí svůj den do přesného harmonogramu, tabulek a křivek. Ty pak volně pokračují do budovatelských pětiletek.
Večer do kanafasu ulehá květinová žínka s myšlenkami o volné lásce, míru, svobodě a otevřeném světě, v otrhaných džínách s korálky ve vlasech.
Svůj sen o veliké a krásně zelené planetě přenášela na parapety, na nichž jí rozkvétaly botanické orchideje Střední a Jižní Ameriky, prostě a jednoduše si ty mlžné pláně, kopce vykouzlila do panelákového bytu.
Toužila se o radost podělit a vnutila se do virtuálního světa blogu jako Beallara.
Nezkušená, neobratná se před monitorem trápila s ukládáním fotek, pokulhával pravopis a stále nepřijížděl fešný princ na bílém koni s pomocí nebo nabídkou kvalitního sexu.
Beallara neměla ambice pronikat či expandovat mezi ostatní blogery, mezi ostřílené spisovatele, kouzelníky slova, eskamotéry s city a náladami.
Děvče přes kytičky radilo, jak zasadit, jak neumořit či jinak neutýrat krásu botanických i hybridních orchidejí.
A přesto tam za rohem přešlapovala Blondýna. Prostořeká, temperamentní, zapálená, bez nedopalků, bořící mýty, co se může a nemůže psát. Co je důvěrné, co už nikoliv.
Vřítila se do blogového světa po hlavě, po citu, s otevřeným srdcem a hlavně bez brnění. 
Má tvář, kterou lidé znají a proto důvěřují.
Bylo ? Nebylo ?
Psát desátý bilanční článek je nesmírně těžké. Nejsem nijak statisticky zručná, čísla mne skutečně nebaví a jediné čím se mohu pochlubit je 868 / krásné kulaté číslo / článků.
Přemýšlela jsem, co vše se za těch deset let v mém životě odehrálo.
Stihla jsem se dvakrát zamilovat do stejného muže, netuším, co by na toto pravil doktor Plzák. 
Odhodila jsem 140 kostek másla v podobě špeků a vody, což z mé postavy udělalo koukatelnou a celkem schopnou figuru / když přidám stahovačky, o číslo hezčí :) /.
Procestovala jsem mnoho nádherných koutů světa i naší malé země, kromě cestovatelského průjmu jsem si přivezla skvostné zážitky.
Koupila jsem ornici, zvelebila jsem jí, postavila dům a zasadila mnoho zeleně a stromů, narodila se mi vnučka a další vnouče si zatím užívá teplou plodovou vodu.
A blog ? 
Píši ráda o životě, o nás lidech, o láskách, nenávisti a moc bych si přála, aby ta číše inspirace nikdy nevyschla, aby se ze mne nestal Dutohlav. Zatím jsem ještě nezačala vykrádat své články, zatím
mne tvoření a psaní baví. 
Svůj veselý i smutný život ukládám do kostek a dvě jsem vytáhla z archívu jako příklad, že jsem skutečně blondýna, která přes všechny překážky miluje život. / minulý, současný i budoucí, toto zjištění mne stálo stovky hodin u Chocholouška. /
Pohádky, ty květinové, ty veselé mají vždy dobrý konec.
Bylo ? Nebylo ? Tak doufejme, že ještě bude ...