Mami, ale já jsem šťastná ...



Gábina celý den tančila a tvrdila, že až bude velká, bude víla.
Rudova maminka si domů přivedla malíře, ten vymaloval a zůstal na oběd, svačinu i snídani.
Hoch od té doby získal talent a pravítkem nám během odpoledního vyučování kreslil na záda jako válečkem zdi.
Ivanka, má nejlepší kamarádka mi na škole v přírodě šeptala na palandě, že bude všechno, jen né učitelka. Tou byla babička, maminka, tetinka, tatínek, jen školník se rodinných párty neúčastnil.
Sousedovic Zbyňda, mimochodem borec, vyhlížel dvakrát týdně popelářský vůz a při trhání cizích švestek se mi důvěrně svěřil, že bude mít ramena největší ve městě, větší než snědý chasník od Kuka vozu.
A já, čím jsem toužila být ? 
Má vyhraněnost se projevila v páté třídě a smetla z minuty na minutu všechny pochybnosti. Ze všeho nejvíc jsem prahla mít černě orámované oči jako lady Hamiltnová od zlosyna Fantomase. 
Ve snech jsem korzovala v bílém kostýmu z hedvábí a držela v ruce sklenku šumivého moku, v druhé ruce se vyjímala cigareta tenká, tenoučká, ze které jsem ležérně vyfukovala obláčky.
Ano, já toužila být hérečka.
Když jsem si vymalovala tužkou kolem očí hutnou linku, oblékla se do matčina kombiné a našprcla do podpatků, zjistila jsem, že musím v první řadě zhubnout.
Při zálibném prohlížení v zrcadle mne nachytala majitelka kombiné, dostala jsem jednu cvičnou, už dávno jsem měla vyzvednout prádlo z mandlu.
Nic naplat, pro ten den jsem se lady Hamiltnovou nestala, ale myslím, že jsem měla hodně dobře našlápnuto nebo né ?
Sice jsem přišla o iluze, ale za to jsem stále slýchala jedno a to samé.
Vzdělání, nejdůležitější je vzdělání. Člověk musí dosáhnout vzdělání, aby byl poplatným ve společnosti. Bez vzdělání jsi nic.
Toto věčné mentorování se vsákne po kůži, zůstane trvanlivější a bytelnější než všech mých devět tetování.
A co nikdy nebudeme dělat, až budeme mít děti ? Co nikdy nebudeme opakovat stále dokola ?
No přeci, budeme jako kolovrátek stále klopotně vnucovat vizi, že nejdůležitější je přeci vzdělání ?
S dcerou jsem jako doprovod tloukla špačky na chodbách tvořivých dílen, keramických kroužků, hry na flétnu, na kytaru, na baletu, na kresbě.
Znala jsem materiály na tvorbu možného i nemožného. U nás se tvořilo, malovalo, stříhalo a do toho jsem jako amplion stále do bezvědomí tlačila tu rodovou káru. 
Nejdůležitější je vzdělání.  Bez vzdělání jsi nic.
Při druhé promoci jsem se dmula pýchou, poslintala fiží  a zálibně se dívala, jak má dcera od rektora přijímá červené desky.
Jako hrdá matka jsem si pak na Václavské náměstí dala obrovskou klobásu, aby né.
Mám doma ing., to bude Nováková valit bulvy.
Mám vzdělanou dceru a může se třeba postavit na hlavu.
A ona se skutečně postavila. 
Neusedla do kanceláře, nehrbí hlavu a krk v nadnárodní společnosti, našla si svou cestu.
Šije, má vlastní značku, plní si svůj tvůrčí sen.
Jde za svým.
A nebyla bych já to skvělá matka, kdybych zase nepřipomněla to vzdělání.
S úsměvem a lehkostí sobě vlastní mé dítě praví ... Mami, já jsem šťastná. Dělám, co mne baví, uspokojuje a naplňuje. Já jsem skutečně šťastná.
Zdraví vás blondýna, která se opět nevejde do bílého kostýmu. Která už ví, že vzdělání je fajn, ale říct, já jsem šťastná, tak to je daleko víc !