Tam nahoře  ...



Přemýšlím, proč šlapu tam nahoru ?
Nemám fyzičku špičkového sportovce, který schody vyběhne, seběhne a opakuje to až do hraničního pulzu. 
Nejsem adrenalínový typ, který touží po seskoku padákem, po letu tryskáčem či jiných vzdušných libůstkách.
Nechci se podobat ani ptákům, s jejich volností souzním, ale do hnízda se nevejdu a neumím je stavět.
Neprojevuji se stádně, nerada chodím v zákrytu a když už tam lezou všichni, já tam nemusím.
/ a večer klidně i usnu /
Nezapisuji si, zda jsem zdolala ten kopec, tu věž. Jsem loser křížený s bordelářem.
Nekupuji si magnetky či známky, ztratila bych je.
A přesto lezu na všechny věže, kopce. Schody nevyběhnu, ale vyfuním. 
Dolů scházím po příkrých dřevěných nebo cihlových schodech jako retardovaná, držím se, co to dá. A to jako fakt :-)
Nahoře maskuji pulz před infarktem, vibrují mi spánky, krkavice jsou napnuté, jen prasknout.
Mám barvu červeno - modro - fialovou. Všechny ptáky v úrovni rozhledu pak stejně vidím rozmazaně.
Pohledem sjedu vše v úrovni cimbuří, udělám jeden !!! předklon a žaludek mi tančí.
Neříkáte si, proč tam tedy leze ?
Tam nahoře je totiž KRÁSNĚ.

Tam nahoře v ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH




Tam nahoře v ČESKÉM KRUMLOVĚ 






Tam nahoře v JINDŘICHOVĚ HRADCI




Tam nahoře v HLUBOKÉ NAD VLTAVOU






..... A PAK ÚPLNĚ DOLE :-)



Krásné prázdninové zážitky a pokud se někde potkáme nahoře, nechte mne vyfunět  ...