Všechny vás moc zdravím, dnešní článek by se mohl jmenovat změny v podkroví, protože po předchozím článku je to u nás zase jinak. Člověk míní, Ema mění. A hlavně jsem nakupovala.
V mateřství razím názor, že každé dítě má svůj čas na své věci. A když mu začnete věřit, ušetříte si spoustu nervů s tím, že: ještě nechodí, ještě má plíny, nespí samo, chce se nosit, chce tamto, nechce tohle, neodpovídá grafům, co by už umět mělo, apod. Okolí tomu samozřejmě moc nepřidá, že? Kdo se najde v otázkách: už spí sama? Už chodí na nočník? Má ještě plenu? Už jí sama? Používá příbor? A já nevím co ještě, ale jsou to přesně ty všetečné otázky, které nejednu mámu můžou rozhodit. Já se rozhodla být trochu flegmatická, je jedno kdy začne mluvit, protože se rozmluví, dříve či později. A pak tu pusu nezavře.
Ještě donedávna spala Ema s námi. Bláhově jsem si myslela, že nový pokoj u ní probudí touhu po samostatném spánku. Bláhová! Tak jsme se spolu dohodly, že Ema bude spát ve své posteli, ale vedle nás. Platí. A tak to je. Bez slz, bez nucení, prostě na pohodu. Stejné to bylo v případě učení na nočník. Jednoho krásného dne jsem jí řekla, že už plínky nosit nebude a nechala ji pouze nočník. Nehody byly, ale zase to šlo všechno úplně v pohodě. Stejné to bude i s postelí. Až bude chtít, bude jednou spát po baldachýnem.
Já sice přišla o noční stolek, ale v dětském pokoji vznikl super válecí koutek. Pro nás, když se díváme na pohádky, nebo pro všechny plyšové kamarády. Na ty už jsem musela pořídit pořádný koš. V barvách, do kterých si holčičí království ladím. Je z HM a je to prosím pěkně koš na prádlo. U nás by na prádlo teda nestačil, ale na plyšáky bohatě!
A dveře už taky máme.
Hezké pondělí všem a hlavně rodičům, kteří drží potomkům palce při přijímačkách.
Jako my.
