Přečteno /knížky pro rodiče začátečníky

Minule jsem psala o knížkách o těhotenství a porodu, tak dneska pár takových, které bych doporučila všem novopečeným rodičům, kterým je blízký přístup kontaktního rodičovství.

Handling mi přišel super když jsem po návratu z porodnice měla strach toho malinkatého tvorečka vzít do náruče, abych mu nějak neublížila. Radí jak na to názorně na obrázcích, ale zároveň ne nějak dogmaticky. Taky tam najdete stanovisko České pediatrické společnosti k nošení v šátku nebo nosítku (tedy že je to ok!) a návody, jak to udělat, abyste nosili správně ergonomicky. Knížka mě nalákala i na další Vandiny tituly: Mámě, Tátovi a Jak se zbavit plenek.

S láskou o dětském spánku od Lenky Medvecové Tinkové @prosimspinkej je takovým milým pohlazením a uklidněním a určitě bych ji doporučila všem rodičům, kteří mají pocit, že jejich dítě má se spánkem problém. Moc mě bavila první část věnovaná antropologii spánku, která srovnává spaní miminek v různých kulturách a částech světa, ale i ty další části věnované konkrétním radám vždycky proložené reálnými příběhy rodičů. Přišlo mi zajímavé, že snaha aby miminko prospalo celou noc, se objevila až v posledních desetiletích s nástupem industrializace, předtím i dospělí spali v noci přirozeně přerušovaně. Knížka mě utvrdila v tom, že to vlastně děláme dobře, když spíme všichni dohromady. Odpadá tak složité noční uspávání v postýlce, kojím vleže podle potřeby, vstávám jenom na přebalování a všichni se tak nejlíp vyspíme.

Lenka chystá novinku věnovanou spánku batolat od 1 do 3 let, tak jsem zvědavá (Svět spánku a usínání, Batole).

Knížka Mámě od Denisy Písaříkové a Vandy Schreierové @vanda_schreierova je jedna z nejužitečnějších a nejmilejších knížek, co jsem četla, i když jsem se k ní dostala až teď. Určitě bych ji doručila všem nastávajícím maminkám! Je celkem stručná, měla jsem ji za dva večery přečtenou, je čtivá a zabývá se snad všemi tématy, které vás jako novopečené rodiče mohou napadnout. Od těhotenství, kojení, pláče, spánku, zavinování, vitaminu D, bezplenkovky, plenek, nošení, handlingu až po témata, která jsou nebo budou u nás teprve aktuální, jako příkrmy, první boty, odplenkování a období vzdoru.

Najdete tu milé ujištění, že naslouchat svému miminku je mnohem lepší než poslouchat zaručeně "dobré" rady zvenku. A že kontaktní rodičovství je vlastně úplně přirozené. Pro někoho může být knížka pořád trošku alternativní (třeba to látkování, bezplenkovka, nošení v šátku, společné spaní), ale já tohle všechno praktikuji a usnadňuje mi to život.

Další knížka od Vandy. Pokud nevíte, co pořídit nastávajícím tatínkům, s touhle knížkou nešlápnete vedle. Nepřikazuje, ani nezakazuje, jen nabízí možnosti. Mnoho rad je určeno i maminkám, takže kniha je užitečným průvodcem pro oba rodiče. Informace se tu z části dublují s knížkou Handling a nošení, z které jsou tu fotky a něco je zase podobné jako v Mámě.

Knížka pochází už ze 70. let, kdy autorka strávila několik let s venezuelskými indiány a porovnává jejich styl života a výchovy dětí s tím západním. Na tom kritizuje, že děti tráví moc času samy v postýlkách a v kočárku, kde mají málo podnětů a hlavně trpí izolací od matky. Malá miminka totiž neumí žít jinak než v přítomnosti a pokud tam zrovna máma není, mají pocit, že je to napořád. Oproti tomu indiánky společně se svými miminky spí a nosí je v šátku při veškerých svých činnostech až do doby než začnou sama lézt. Dítě se tak cítí pořád "správně" a v bezpečí.

Jakmile dítě začne lézt a samo objevovat svět, doporučuje autorka vypouštět ho s důvěrou do světa a nekontrolovat každý jeho krok. Tady popisuje, jak už malá batolata mají vyvinutý pud sebezáchovy, sama si hrají s nabroušenými noži a nezraní se. Naši péči o bezpečí dítěte považuje za příliš úzkostnou. Kritizuje taky přístup ke komunikaci s dítětem, kterému se tak dlouho opakuje "Pozor, spadneš!", až nakonec opravdu spadne...

Knížka se zaměřuje i na návaznost přístupu k dětem s pozdějšími problémy "nedomazlených" dospělých, kteří pořád podvědomě hledají matčinu náruč a trpí pocity méněcennosti a pořád hledají, co je udělá šťastnými, což může vést až k drogovým závislostem.

Hlavní myšlenky mě zaujaly, souzním s nimi a vlastně se jimi i řídím. Nosím a spíme společně, jen tedy používáme i kočárek...Ale našlo se i pár věcí, které mi v našem prostředí přijdou neaplikovatelné a to (kromě nepoužívání plenek) hlavně přístup k bezpečí, kdy indiáni jsou spíš fatalisté (v knížce odmítali nechat odvézt těžce nemocné do nemocnice) a případné zranění dítěte by tak asi snášeli dobře. Nicméně to, že máme více důvěřovat schopnostem dětí a jejich vrozené potřebě včlenit se do společnosti, to mi přijde fajn. Takže doporučuji!

Ale knížku čtěte radši před porodem, jinak můžete mít pocit, že jste ti nejhorší rodiče na světě, když na sobě nemáte dítě pořád nebo ho vozíte v kočárku...

Tenká knížka o základních principech kontaktního rodičovství. Líbí se mi, že nikomu nic nevnucuje a zároveň je podporujícím a milým rádcem, takže po jejím přečtení nemáte pocit, že když nějaká pravidla nedodržíte, tak už to nedoženete. Některé věci se opakují nebo jsou zbytečně natažené, ale to je snad ve všech amerických naučných knížkách.