Když město obchází fantom ...



Vždy, když začnu pochybovat, dostanu lekci. Chodí po našem městě, neviděn, neslyšen a maskován. 
/ což v současné situaci není zase taková dřina /
Vlepí do výlohy lísteček a zmizí.
Ocení práci prodavaček, lékárníků a všech držáků, kteří navzdory nákaze stojí v první linii.
Včera, první den celonárodní karantény přistál nenápadně ve výloze naší provozovny.
Žádné státní ani mezinárodní ocenění nevyváží tenhle lístek. 
Na obyčejném kusu papíru je neobyčejné poděkování, kterého si nesmírně vážíme.




A jak probíhal první den celostátní karantény v přímém přenosu, posuďte sami.

-  město se vylidnilo, před naším magistrátem stojí desítky lidí natěsnaných na sobě, v družném rozhovoru, s cigaretkou, s dětmi v kočárcích, rozestup na dva metry se nedodržuje, vedeme opět v celostátních periodikách na prvním místě. Fotografové snímají estrádu. 
- nemohu svým zaměstnancům dopřát komfort respirátorů, ještěže jednorázových rukavic máme dostatek. Alespoň šité roušky maličko pomohou.
Mnoho spoluobčanů je nosí na krku jako novou a moderní dekoraci, na ústa si je při kontaktu s prodavačkou nepřiloží.
- odevzdáváme stravenkové kupony na poště, jinak nelze. Pošta praská ve švech, nikdo nedodržuje nakázané rozestupy a že nevíte, co zde naši spoluobčané potřebují?
Zda se jejich losy ten den nepromění v zářivou budoucnost. A smutně odcházejí bez milionů, bez pečených holubů. Nepřiletěli.
Pošta smrdí dezinfekcí a stejně je mi těch ženských za přepážkou strašně líto, ta bezmoc a kvůli losům riskují tiše své zdraví.
- svítí sluníčko a mnoho spoluobčanů se doma nudí. Přijdou do obchodu, postaví se před vitríny, natáhnou vůni, pokochájí se a zase vesele odejdou dělat radost jinam.
Nechápete, já také ne.
-  sousedka hodně pokročilého důchodového věku si kupuje deset deka uzené rolky do fleků.
Má ráda čerstvé zboží, zítra si přijde pro kuřecí čtvrky, ty si hodí jen tak na máslo a opeče.
Chce si povídat, je doma sama a je to depresivní, ani turecký seriál nenahradí živou prodavačku.
-  do lékárny pouštějí po jednom a mnoho lidí se diví proč ?
- lavičky na náměstí jsou obsazené, pije se krabicové víno, přikusuje kabanos, sem tam přiletí i pochoutka pro skupinu psů. Slunce v duši, pohoda.
-  ve vietnamském obchodě nádherně voní právě uvařená rýže a lidé si dělají zásoby na horší časy.  Karton tabáku, papírky, dvě tři láhve šnapsu, nějakou láhev vína.
Kupuji dezinfekci, zde ji mají zaručeně. Nikoliv vnitřní, na ruce. Jsem tu jediná, kdo si chce dezinfikovat končetiny.
Mám vše v přímém přenosu, nechci a musím být účastník.
Dívám se na cedulku od fantoma, svítí ve výloze a hřeje.

Věřím nám. První dny jsou vždy náročné, složité a nikdo se nechce vzdát své svobody.
Věřím zdravému rozumu a doufám, že procházky na sluníčku budou do přírody, nikoliv do obchodů, výměna losů počká a s dezinfekcí trubek, jak vtipně naši spoluobčané glosují, se počká až na doma.
Přeji jen a jen zdraví ...