... a Mikulov ...
Před pár dny jsme se vydali s přáteli na jižní Moravu.
Místa, kam jsme jeli jsem znala z vašich blogů a moc jsem se na ně těšila.
Ovšem, ze všech navštívených mne nejvíce dostal Svatý kopeček.
Na ten budu vzpomínat hodně dlouho.
Je vidět odevšad a z něj jsou nádherné výhledy na město Mikulov.
Pro většinu z vás asi nic nového, ale já si připadala jako v pohádce.
Vše jako na dlani, jen se dotknout.
Neuvěřitelná nádhera, kdo neviděl, musí zažít sám.
Na kopeček jsme se vydali na kolech, ... zbytečně,
stejně jsem je celou cestu téměř vedli. Zpátky jsme sjížděli jinou cestou,
pro kola o malinko lepší. :o)
Pak jsme kola vrátili do aut a pokračovali do města pěšky.
Chtěli jsem jít na zámek, ale předtím jsme se chtěli najíst.
Jaké bylo naše překvapení, že po 15 hodině se nikde nevaří. Nejsou kuchaři.
Najedli jsme se tedy u stánku s rychlým občerstvením a za deště pokračovali na zámek,
do zahrad.
Obešli jsme zámek kolem dokola a já se pořád kochala.
Bylo tam krásně.
(Je tu krásně, ale že je tu krásně, tady je fakt krásně a pod.)
Tuto větu ostatní slyšeli asi 100x a pak už ji začali říkat všichni.
A ono tam bylo opravdu krásně.
Tak nakoukněte se mnou.
y
Ubytování jsme měli s polopenzí, v Panské sýpce, kousek od Mikulova
a tak po prohlídce jsme jeli na tříchodovou večeři. :o)
... ten den se prostě povedl.
Mějte i vy povedené dny plné krásných zážitků.
Dáša F.
PS: Po večeři jsme zašli do místního sklípku na lahvinku.
