... a dědy, v Radlicích č.p. 2 ... Jako malá jsem každé prázdniny jezdívala k babičce a dědovi na ves. Stejně tak i moji sourozenci, bratránci a sestřenice a musely jsme se postupně vystřídat. Když se dnes sejdeme, moc rádi na tyto prázdniny vzpomínáme. Byl to celkem pracovní týden, chodily jsem sbírat jahody, maliny, rybíz, sušila se sena, večer se šlo na trávu králíkům. Přes den jsme (my děti) obíraly od klíčků brambory vynesené z lochu pro dobytek, chodily jsme do stodoly sbírat vajíčka, občas jsem přinesla i podkladek. Pomáhaly jsme babičce s vařením třeba třešňových kynutých knedlíků, také jsme pekly bramborové nebo moučné placky na tálu, ale naší nejdůležitější prací bylo mytí nádobí. Dělávala jsem si pomocí sítka a jaru dřez plný bublinek. Když jsme se šli s tetami odpoledne vykoupat k rybníku, děda na nás po pár minutách od vrat stodoly volal, že práce nepočká, a tak jsme se museli vrátit. Pokud jsme se večer chtěly vykoupat ve vaně, muselo se zatopit v kamnech, aby se ohřála voda v bojleru. Uléhaly jsme k babičce do postele do natřepaných (v zimě studených) duchen a ráno se probouzely s peřinou plnou peří v nohách. U rybníku před domem měly každý večer žáby svůj koncert. Čím jsme byly starší, tím víc se modernizovalo a časem se třeba voda už ohřívala v bojleru na elektriku. A také jsme přestaly spát u bábí v posteli a zabydlely jsme se v pokoji po tetě. Přesto, že jsme musely hodně pomáhat, byly to nezapomenutelné prázdniny. Když babička s dědou umřeli, statek se prodal a v současnosti patří Holanďanům, kteří ho opravují a využívají k rekreaci. Loni v létě jsem se zde byla podívat a ani jsem vám toto místo nestihla ukázat. Díky Hance z Podkrkonoší (blog Baví mne to), která mi v komentáři u minulého příspěvku prázdniny u babičky připomněla, vše napravuji. Tak jestli chcete, pojďte se na místo mého dětství podívat se mnou.
U domečků vlevo i vpravo bývaly předzahrádky.
Za humny.
Dírou ve vratech.
Na fotce níže:
vlevo stodola, vpravo bývalá slepičárna.
Koupat jsem se chodily k tomuto rybníku.
Fotku jsem pořídila vložením foťáku pod vrata.
Dříve tu bývala veranda.
Tyto 4 fotky jsem dnes znovu nafotila, jen pro porovnání.
Jsou na nich naše děti.
Vejminek.
Patřil mojí tetě a občas jsme sem jezdívali i s našimi dětmi
na víkend, na posvícení nebo na Silvestra.
Doba se mění,
ale vzpomínky naštěstí zůstávají. A že je na co vzpomínat.
Stále se mi vybavují další a další okamžiky,
ale to by bylo ještě na pár kapitol.
A jak jste trávily prázdniny vy, když jste byly malé?
Mějte krásnou neděli a prima léto.
Dáša F.
PS: Ještě přidám pár fotek slepičárny, kde babička jednu dobu pracovala
a občas mne brávala s sebou. Tam bylo tenkrát kuřat.
A těch vajíček, skládala se na plata a ta do kovových beden. :o)
Podobnou slepičárnu můžete vidět v Chalupářích.
A ještě jedna zajímavost pro ty, co dočetli až sem.
V 19. století byl na tomto statku, který později koupil náš děda s bábí,
zavražděn statkář Macek, více se dočtete zde.
Já jsem toto třeba vůbec nevěděla.
