MOJE EKO PRANÍ…

...v tomhle směru už jsem vyzkoušela leccos - různé "eko" prací gely i prášky, octovou aviváž, vlastní výrobu mýdlového slizu a teď je to domácí prášek na praní. Nějakou dobu už ho používám a momentálně mám pocit, že jsem dosáhla toho, co jsem potřebovala. Praní tímto způsobem mi vyhovuje...

...všemožné rady jsem posbírala na webech Czech Zero Waste a Ekokoza, na instagramu u Šárky nebo třeba na blogu Lady Tattooch (děkuji). Výroba domácího prášku na praní není vůbec složitá, a pokud se člověku nechce strouhat mýdlo, pak ani nezabere skoro žádný čas - jde jen o nákup a smíchání příslušných ingrediencí, ty jsou dvě, soda a mýdlové vločky, popřípadě ještě třetí, perkarbonát sodný, a čtvrtá, takzvaný TAED, ale hezky popořádku...

...mně strouhat mýdlo nevadí, takže si nekupuji mýdlové vločky, ale strouhám Jelena. Podle receptu odtud dále přidávám sodu na praní a jedlou sodu v poměru 7:2:1 (prací soda/jedlá soda/mýdlo). Tím si namíchám základní prášek a podle potřeby k němu občas přidávám (až rovnou do konkrétní prací dávky) perkarbonát sodný (používá se na bílé prádlo, aby nezašedlo) a někdy k němu i TAED, pokud to bílé prádlo peru na nižší teplotu než 60°C (to ale nedělám často), kolik čeho, zjišťuji tady a tady. (Pozn. TAED jsou takové modré kuličky a s nimi je pak namíchaný domácí prášek k nerozeznání od toho kupovaného ;-D.)...

...docela mě teď začalo bavit používat mýdlové ořechy. Sice jsem o nich hodně četla, že prádlo pořádně nevyperou, ale líbí se mi na nich to, že mají změkčovací schopnost, takže zároveň na prádlo působí jako aviváž. Já klasickou aviváž nepoužívám už dlouho, protože ji osobně považuji za ohavný chemický koktejl (i když musím přiznat, že maminčino prádlo poctivě máchané právě v těchto chemických avivážích mi stále příjemně voní, přestože už tu vůni vnímám jako dost silnou), dělám si místo ní stále tuto octovou (protože kromě jiného věřím, že ocet také blahodárně působí na naši pračku) a nyní nově rovnou k prádlu přidávám 3-4 ořechy. Prádlo je opravdu měkčí (i když prádlu ze sušičky se samozřejmě nevyrovná). Kromě toho se mi na ořechách líbí, že jsou zero waste, protože se dají používat opakovaně (dokud z nich nezbydou jen drobné kousky slupek, které vyhazuji do bio odpadu), takže ten papírový pytel, co jich mám, mi vydrží opravdu hooodně dlouho...

...jediné, co v domácím prášku neperu, jsou zatím látkové pleny, na ty používám stále tyto tablety z Econey, jsem s nimi spokojená. Teď přes léto hodně nechávám odpočívat sušičku a prádlo suším klasicky na šňůře na balkoně (škoda nevyužít krásných slunečných dnů), bohužel o to víc musím žehlit. Jinak ale domácí prací prášek funguje bezvadně. Zatím pere nejlíp ze všeho alternativního, co jsem vyzkoušela, řekla bych, že se opravdu vyrovná klasickým práškům. I po jejich používání mi někdy zůstaly na oblečení fleky (tomu se s dětmi asi nedá vyhnout). Hlavní výhodu domácího prášku na praní spatřuji v tom, že jeho používání oproti kupovaným ekologickým prostředkům vyjde znatelně levněji...

...závěrem bych chtěla ještě napsat, že není mým cílem vyvolat v některém z mých čtenářů určitý nepříjemný pocit z toho, že pere třeba v klasických prášcích nebo používá aviváž. Já sama se někdy cítím provinile, když čtu různé "eko tipy" (na cokoli) na některých profilech, protože to třeba zrovna tak nedělám. Nechci, aby můj článek takhle působil. Nechci tady vykřikovat, koukejte, jak to dělám, dělejte to taky tak! Nevím ani náhodou, jestli to, jak to dělám, je správné. Jen tomu věřím, baví mě to tak a chci to tak zatím dělat. A vidím v tom smysl (i když zero waste to není - soda, perkarbonát i TAED jsou v igelitových pytlíkách). Píšu o tom proto, abych třeba dodala odvahu někomu, kdo to chce taky zkusit. Nic na tom není...