Jedu teď trochu na vlně sériové výroby. Nejdříve si našiju pět vnitřků k batohům - podšívky, včetně malé kapsičky, velké kapsy na notebook a výztuhy. To je trochu psychicky náročnější fáze, člověk šije a šije a šije a výsledek v nedohlednu. Ale zato potom - stačí jen nastříhat hlavní látku a koženku, prošít popruhy, našít zipovou kapsu a už se sešívá dohromady s podšívkou a je hotovo. Když se hecnu a holky se nechají zabavit mužem (ideální stav, který ne každé mé vyhrazené šicí odpoledne klapne), stihnu došít batoh s už předchystanou podšívkou za odpoledne. Radost až na kost :)
Minulý týden jsem chytila šicí slinu, a dala si závod sama se sebou. Pět podšívek jsem měla připravených, cílem bylo mít v pátek pět ušitých batohů. Karel se tvářil ochotně ohledně odpolední s holkami (bodejž by ne, strávil předtím tři dny na skialpech v Dolomitech). Klárka mi držela palce a hrála hru se mnou. A dopadlo to? Nedopadlo, ve čtvrtek mě zmohla únava, čtvrtý kousek zůstal rozešitý a v pátek už jsem se stroji vyhnula obloukem. Nemá cenu to lámat. Ale nevadí, tři kousky jsou na světě
(a na Fleru) a i tak jsem trhla všechny své rekordy - včetně těch předvánočních..
