V neděli odpoledne jsme po více než týdnu dorazili domů z hor.
Po šumavské zasněžené a slunečné idylce nás doma čekalo 6 stupňů („error 7“ na kotli) a můj plán na poklidné vybalování se rázem změnil na večer strávený v těsné blízkosti kamen. Mezi taškami všeho možného špinavého a propoceného. Do toho migréna a Klárčin (hodinový!) úkol. Pokud jste učitelé, nedávejte prosím úkoly na prázdniny – nebo chceme děti naučit brát si s sebou na dovolenou práci?
Hlava nepřestala bolet ani v pondělí, věci se taky samy do pračky nenastrkaly, ráno jsme v jejich jakžtakž systému udělali totální čurbes, když bylo třeba najít ty správné rukavice a čepice. Dopoledne jsem napla síly a všechno roztřídila, uklidila, část vyprala. Zašla do obchodu a krom potřebností si koupila kakao. Zaběhla na poštu. A pak vytuhla po obědě se Sárou.
Odpoledne další bojovka – Terezčiny úkoly na předškolácké edukativní skupinky. Co já budu dělat, až budu mít ve škole všechny tři holky? Proč všichni všechno dělají průběžně a my za pět minut dvanáct?
Dneska totální útlum. Sto věcí rozdělaných, rozešitých, venku krásně a já bych nejradši ležela s nohama nahoře.
Omlouvám se za mírně negativní a dost nekompaktní post – budiž vám to slunce venku vynahradí..
A kdyby měl někdo recept na poklidnější příjezd z dovolené, prosím, sem s ním 🙂
—
Na úvodní fotce rozešitý batoh čekající na příliv energie. Z látky mám velkou radost.
Panenky – baletky v procesu:
A jeden před Šumavou došitý, puntíkatý batoh čerstvě na Fleru. Aby tady dneska nebyly jen samé nedodělky 🙂
