Hill of Tara je místem, o němž se zmiňuje mnoho irských legend. Tento kopec se zvedá nad planinami Meathu v oblasti středního Irska a dominuje výhledu v okruhu 160 kilometrů. V minulosti zde měli sídlo nejvyšší králové Irska (The High Kings) a Tara tak byla symbolem a sídlem irské vlády. Toto místo je velmi působivé a doslova z něj dýchá historie a mystika.
Takhle popisuje Hill of Tara článek na moc pěkné stránce věnované irsku (irsko.svetadily.cz). V podstatě jde o jedno vyvýšenější místo v hrabství Meath, které obklopují pole, pár farem, krávy, ovce (čili taková irská klasika, příhodněji řečeno „evergreen“, protože tady má tohle slovo docela vtipný dvojsmysl :D), je tu starý kostel se hřbitovem, socha Sv. Patrika držícího v pravé ruce Shamrock, čili trojlístek… Docela „obyčejné“ místo. Žádný monument křičící svou slávu široko daleko. Zajímavé je, že když je dobrá viditelnost, je odtud vidět až na dvacet irských hrabství v širék okolí! Čím je tedy vlastně Hill of Tara tolik významný?
Irsko je země legend a příběhů. Dávní králové, staří bohové, pohádky, kouzla, nadpřirozené bytosti a zázraky. To všechno tu stále „žije“.
Irové totiž příběhy milují a vypravěčství mají tak nějak v krvi. Dokážou velmi dramaticky vyprávět nejen o irských legendách, ale se stejným „mystickým“ nádechem vám svůj životní příběh dokáže vyprávět i starý děda, kterého náhodou potkáte na Grafton Street. Proloží to nějakým úryvkem z knihy, básně, nebo z písničky od Beatles a má při tom úsměv od ucha k uchu (a většinou žádné zuby). A to si nevymýšlím. To se mi stalo několikrát 🙂
Hill of Tara je místem, ke kterému se velká spousta takových legend a příběhů váže. Některé z nich jsou historicky podložené, nad některými visí jeden veliký otazník, kterému věřit můžete, ale nemusíte. Pravdou ale je, že i když zde, na tomto kopci, prakticky nic moc není, dýchne tu na vás taková nějaká zvláštní energie… Já jsem byla vždy napůl skeptik. Ale tady jsem to teda solidně chytala. Ten fakt, že stojíte na tolik významném místě, kde se lidi shromažďovali a vykonávali rituály, ať už ty, které se pojí ke koloběhu roku, nebo i života, po tisíce let, to ve vás nějaký ten dojem zkrátka vyvolá! 🙂
Z výšky vypadá tohle místo takto…
(Zdroj)
Bylo mi řečeno, že z letadla jsou vidět podobné kruhy, nebo dokonce „osmičky“ na mnoha místech po celém Irsku. Jeden Ir se dokonce rozohnil nad faktem, že všichni pořád řeší pyramidy v Gíze, ale o Hill of Tara se žádné dokumenty netočí a nikoho to zas tolik nezajímá, přitom Hill of Tara je ještě starší! Konkrétně tedy část, která se nazývá Dumha na nGiall – The Mound of the hostages, což je pohřební místo, kde se shromažďovaly kosti zemřelých. Tahle část pochází z období Neolitu, což je konec doby kamenné!
Stála jsem u těch podivných dvířek do prostoru, který je starý, jako lidstvo samo a koukala zvědavě dovnitř. Kromě plechovky od Coca Coly tu byl i kámen, na kterém byly vyryté symboly slunce – KRUHY a SPIRÁLY. Pan průvodce mi řekl, že odkazy na to, že lidé odpradávna uctívají Slunce, jsou všude. Tyhle spirály jsou prapůvodní verze, ale symbolem Slunce jsou třeba i takové hippie sedmikrásky. Pak mi řekl, že keltský kříž – celtic cross – je dokonalé vystižení toho, jak funguje křesťanství zde v Irsku. Kolo – jako symbol Slunce a dávných pohanských tradic, je propojeno s křížem, symbolem křesťanství. Řekl mi, že irové si dokázali vzít od každého trošku a stále si dost dobře uvědomují, kolik pohanských zvyků se přeneslo do těch křesťanských…
To je pravda. Vzpomněla jsem si, jak jsem před měsícem v Christ Church Cathedral nechápavě zírala na obrovský obětní oltář se spoustou jídla. To je totiž tak moc pohanské! V křesťanském kostele? …… :-O
Obětní oltář v Christ Church Cathedral
Kámen s vyrytými symboly Slunce
Tak tento „kopeček“ s dvířky je ještě starší, než samotné pyramidy v Gíze…
Lia Fáil. Stone of destiny. Podle legend byl přivezen do Irska dávnými světlovlasými keltskými bohy z rodu „Tuatha Dé Dannan“, kteří kdysi vládli Irsku a kteří pochází z šerého dávnověku. Ovládali magii a v Irsku se poprvé zjevili na keltský svátek Beltaine – 1. května. Podle staršího mýtu se tam se dostali na křídlech větru, ukryti pod příkrovem magické mlhy, aby je neviděli obyvatelé ostrova, kteří Irsko osídlili před nimi. Prý pocházeli ze čtyř ostrovů na severu, kde se od mocných druidů učili magickým dovednostem. Z každého hlavního města daných ostrovů pak dovezli do Irska nějaký magický předmět – „Čtyři poklady Irska“. Jména těchto měst se uvádí jako Falias, Gorias, Finias a Murias.
Tento kámen je jeden z pokladů a je právě z města Falias. Dle legendy, když se jej dotkl někdo, komu bylo souzeno stát se Králem, měl zaznít radostný výkřik…
Zní vám to jako z Pána Prstenů? Mně teda jo…
Okolí 🙂
A tady kostelík, o kterém jsem psala na začátku. Pochmurno se tu dalo krájet a já si zde připadala jako v nějakém vikrotiánském hororu…
Šero, barevné stromy, hřbitov, starý kostel a kolem spousta havranů…
Written by:
Tereza
