… krásného mohutného francouzského hradu le Château d’Angers a starobylých uličkách v centru stejnojmenného města jsme s Jirkou, nejmladším synovcem a mou sestrou v pátek strávili hezkých pár hodin.
Najdete jej v západní části Francie, v regionu Pays de la Loire a jeho historie se datuje až do 10 století n.l. V čase prošel několika stavebními úpravami. Na první pohled zaujme 17 věžemi rozmístěnými po obvodu celého hradu. Původně byly vysoké 40 metrů, dnes jsou o 10 metrů nižší, což je dáno i tím, že jim byly časem „uťaty špičky“, správný výraz určitě doplní větší znalci umění .-)
Zajímavý je i materiál, ze kterého jsou hradby postaveny – použita byla kombinace černé břidlice, šedé žuly a žlutého pískovce. Uvnitř hradeb se nachází několik objektů, mj. i zámek nebo královská kaple.
Pokud budete mít cestu kolem, určitě nevynechejte i návštěvu velké sbírky tapisérií (nástěnných koberců) zobrazující biblické scény Apokalypsy. Na plochu o celkové délce 140 metrů a o výšce 4,5 metrů bylo původně zavěšeno devět kusů tapisérií, z nichž se zachovalo sedm. Ty se fotit nemohly, ale je to působivá sbírka, jejíž aranžmá je velmi zajímavě pojato. Pro představu alespoň zde.
Nikoho asi moc nepřekvapím fotkami, jejichž předmětem zájmu byla hlavně zahrada. Na geometrické tvary typické pro zámecké zahrady ve formálním stylu si moc nepotrpím, o to víc mě zaujala část věnovaná užitkovým rostlinám a bylinám. I když na jaře a v létě bych zde našla určitě mnohem více inspirace 🙂
Miluju krásné výhledy, starobylé francouzské uličky, domy s dlouhou historií a velkými bílými okenicemi i nádhernou barvu přísavníku, který mnoho z nich teď na podzim zdobí. Některé fotky patří proto i jim.
Kousek od hradu stojí socha krále Reného z Anjou, mnohonásobného krále, který svou kariéru zakončil jako panovník Provence.
Hortenziím to moc slušelo.
Tyhle „natural“ lavičky si mě získaly 🙂
Objevila jsem tady i malou raritku, alespoň pro nás. Strom na obrázku níže je mišpule německá (Mespilus germanica). Dnes už patří mezi netradičního ovoce, dříve se však u nás hojně pěstovala.
Tento keř u nás patří taky méně méně známé. Jde o krásnoplodku Bodinierovu (Callicarpa bodinieri). Během roku byste si jí prakticky nevšimli… ale když na podzim vytvoří fialově zbarvené plody, nenechá vás chladnými 🙂
Jasně, že jsem ji i vyzkoušela 🙂
Podzim bobulím přeje – tyto patří hlohyni šarlatové (Pyracantha coccinea) a na rozdíl od předchozí krásnoplodky zahradu ozdobí svými bílými květy, kterými jsou větvičky obsypány, i během jara.
Potěšily i poslední květy jiřin (Dahlia).
A v ulicích Angers mě v tomto ročním období velmi zaujala výsadba kombinující různé druhy okrasných trav. Zajímalo by mě, jak to tady vypadá třeba na jaře… aby nebyly prázdné… Představuju si, že jsou třeba plné krásných narcisů nebo tulipánů .-)
Krásný zbytek významného jubilea naší země
A.
PS: zatím se tedy na zahradě moc nepředřu… čekáme na pár dešťových kapek, které by nám umožnili zarýt rýč hlouběji než do 5centimetrové hloubky 🙂
