Juch, juch 🙂 Ostravský čtvrtmaraton mám úspěšně za sebou, davy dalších běžců mě vyhecovaly k rychlejšímu než obvyklému tempu, takže mám osobáček a určitě jsem nedoběhla poslední, to byly mé cíle pro letošní ročník … vedle toho asi nejdůležitějšího – sebrat odvahu a přihlásit se 🙂 

Další má komfortní zóna tak byla zdolána a je úžasné cítit ten obrovský nával pozitivní energie… Endorfiny fungují přesně, jak mají .-)

Zaběhly si i děti – Jiříček 300 m (start i samotný závod jsem stihla, najdete nás na fotce? .-)) a Viktorka 666 m (to už jsem bohužel čekala na svůj start).
A tatínek nám dělal oporu ze zálohy – zatímco byla maminka na trati, vyrazily děti s tatínkem po svých závodech do cukrárny… Se mnou by je čekala jen mrkev :-)))

Krásný zbytek neděle

A.