A že byly! Jako vždy, dle dcery příliš krátké, dle mě tak akorát, dle mé zahrady spalující a ničící tu krásu krás. Kladu si otázku, zdali jsem stihla naplnit své prázdninové představy a plány… A odpovídám si, že snad ano… Protoulala jsem svět jak se dalo, vozem, pěšky i na kole, a zároveň viděla i neviditelné. Mám snědou kůži, a protože mi chutnalo, tak i nějaké to kilo navíc… Ráda bych se trochu ohlédla na ty dva měsíce zpět, jestli se mi to podaří. Bude to tak trochu na přeskáčku.
Tak, proč začínám ptákem… No proč asi? Letos se ptactvem zabývám jaksi komplexně. Již na jaře či na počátku léta jsem zde psala, že sleduji ptactvo napájející se v mém zahradním jezírku. Poprvé jsem viděla třeba stehlíka obecného. Je to vysloveně krasavec, takový malý papoušek. Tak jak drobní zpěváčci přicházeli napojit se a svlažit hrdélko, vytáhla jsem atlas ptáků a začala studovat kdo je kdo. Postupně jsem se stala vizuálním znalcem a dnes jsem v rodině považována za „odborníka“. Jsem schopna rozeznat rehka zahradního od rehka domácího. Poté, co jsem vyrazila do zahraničí a všímala si více zahraničních ptáků, musím napsat, že jsou to kadeti se smyslem pro humor… Jsou sebejistí, přátelští, sebestřední a bůh ví, proč jsem si opakovaně, zvlášť když jsem byla jimi obklopena a zahlcena jejich skřeky (poté co jsem obsadila jejich pláž), připomínala klasika klasiků Alfreda Hitchocka…
Tak již vím, že milují sledování beach volejbalu…
Prochází se po horkém písku jako na přehlídkovém molu a zároveň uklízejí zbytky…
Kontrolují dodržování bezpečnostních předpisů…
Nikdy si nesmočí křídla…
