… do sítí vyšívání. Už když jsem dokončovala výšivku na džínových šatech, věděla jsem, že brzy budu vyšívat znovu. Že mi to nedá.
Nevím, zda v tom větší roli sehrál „absťák“ způsobený delší vyšívací pauzou nebo touha zkusit posunout hranice zase o kousíček dál. Možná se to jen obojí sešlo ve správnou chvíli, kdy se mi po pracovně krásném, ale hodně náročném půlročním zahradním sprintu trochu ulevilo a já podvědomě zase otevřela vrátka a vpustila dál mé další milované aktivity, kterých jsem se musela na čas zříci 🙂
Ať tak nebo onak zahájila jsem další vyšívací projekt. Vyhrabala jsem z útrob svého šatníku vhodný kousek oblečení a předevčírem večer si na něj předkreslila motiv k vyšívání. Samo že opět „mizícím“ fixem na textil. Ale i když je stejný jako u džínových šatů, ze svých zkušeností u šití vím, že na bílém podkladu vydrží podstatně déle 🙂
Výšivka bude zdobit bílou košili a bude se linout přes velkou část její pravé přední poloviny. Docela mi učarovala folklórní výšivka a samozřejmě květy. Takže to bude takový jemný folklórek (rozhodla jsem se ale pro umírněnější barevné pojetí s menšími barevnými konstrasty).
Kromě „klasiky“ v podobě zadního, stonkového, řetízkového stehu a francouzského uzlíku zde rozvíjím plnou výšivku (resp. saténový vyšívací steh), kterou jsem poprvé vyzkoušela u džínových šatů. A NOVĚ zkouším i tzv. malování jehlou.
Z této vyšívací techniky jsem měla ještě větší respekt než saténového stehu a nevěřila jsem, že bych tohle někdy mohla zvládnout.
Musím však potvrdit slova mé vyšívací „guru“ Evy M. Adamcové (kniha Steh by Steh), která jej charakterizovala jako „velmi intuitivní steh, u kterého je důležité se uvolnit a tolik ho neřešit“ 🙂
Když je člověk u výšivky vycvičený na přesnost a pravidelnost, může být proto zpočátku trochu zaskočen. Ale jak říká autorka zmiňované knihy „na rozdíl od saténu je to neučesaný rebel a drobné chyby vám odpustí“ a proto rozhodně stojí za zkoušku. Já jsem z něj nadšená (to jsem sice byla i dřív, ale jen jako obdivovatelka, teď i jako realizátorka :-))
Samozřejmě mám před sebou ještě velký prostor pro zdokonalování, ale už v tuto chvíli si troufám říct, že se na to dá i koukat… (vy to ještě nevidíte, ale já už ano – od včerejšího odpoledního focení výšivku ještě kousek potáhla) .-)
Tak mi držte palce, moc bych si přála tuhle košili ještě oživit a zase více nosit.
Tuhle výšivku jsem si chtěla s sebou vzít na rodinnou dovolenou jako večerní relax. Ale to jsem si myslela i o té na džínových šatech a je už hotová… Tak kdo ví, třeba s sebou nakonec vezmu kromě rodiny a kola jen rozečtenou knihu… :-))
Krásný den
A.
