…alespoň tedy v mých představách. Věděla jsem od začátku, že ať už skončíme kdekoli, POTŘEBUJU tam mít velikou polici na staré zavařovačky. Povahou jsem typický křeček, takže se nezdráhám v obchodě přihodit do košíku klidně třetí druh fazolí a sto padesátou krupici, protože co kdyby se to do nějakého receptu zrovna hodilo. No a pak to máte v šuplíku v polorozervaných pytlících zcvaknutých kolíčkem, nebo v lepším případě ve sklenicích od okurek se závitem, většinou i s původní etiketou Znojmie…
Nápad s krásnýma starýma zavařovačkama, které je škoda někam zavírat, jsem realizovala už na starém bytě (článek byste dohledali na TĚCHTO STRÁNKÁCH ). Tenkrát jsem tam měla hlavně bylinky a sušené houby, které jsem ale použila jen párkrát do roka, a police byla navíc docela malá. A tak jsem si vysnila, že jednou v našem domě bude tahle police asi tak 10x větší a bude tam všechno od mouky až po oříšky…
No dobře, nakonec 10x větší není, ale aspoň JE! A mám z ní radost. Tahle moje výstavka vznikla v nice (jo, já a niky… však víte, jak to s nima mám a že je dělám všude!) po původních dveřích. Část jich překryla kuchyňská linka (nebojte, využila jsem ji celou, ale o tom až jindy), takže police mají nakonec šířku jen okolo 40cm, ale co do výšky jsem se snažila o maximální efektivitu, takže jsem si všechny sklenice poctivě poměřila a rozpočítala, aby se jich tam vešlo co nejvíc. A takto to dopadlo 🙂

 Dalším bodem programu bylo opatřit zavařovačky štítky, takže každá surovina má svoje přesné místo. Minule jsem vyráběla samolepky s tabulovým povrchem, tentokrát se mi ale nechtělo, protože jsem zjistila, že křída práší, smazává se a navíc na tak malou plochu se i obtížně píše, aby to aspoň trochu vypadalo… takže to, co vidíte, je obyčejné šméčko 😉 Prostě jsem si koupila kus černé samolepicí tapety a popsala ji bílou gelovkou. Taky to nebylo zcela bez komplikací, protože tapeta je hodně hladká a gelovka na ní obtížně zasychá, ale nakonec jí nic jiného nezbylo. Gelovkový text určitě nevydrží všechno, ale rozhodně víc, než by vydržela křída. S vodou si radši moc nezahrávám, ale zjistila jsem, že to ani není potřeba, sklenky slouží jen na sypké potraviny a navíc stále na tu stejnou, takže vytřít hadříkem úplně stačí.

Zavařovačky ještě nejsou popsané všechny, protože zatím zjišťuju,
které suroviny v polici zůstanou a které jsou málo využívané
(a tedy vzhledem k nedostatku prostoru poputují někam do šuplíku)
No a to je všechno. Funguje to perfektně! Přesně vidím, co mám k dispozici a kdy to dochází, takže stíhám dokupovat. Do police sahám každý den minimálně třikrát a těší mě, že si ušetřím otvírání dvířek. Tím, že je hodně využívaná, navíc dávám menší šanci molům, kteří mají rádi svoje ticho a klid (jupííí!). Plus ta přidaná pohledová hodnota, že? 🙂 Jak nejsem fanda otevřených polic coby lapačů prachu a tvořitelů vizuálního smogu, tady mi to nevadí, působí to na mě útulně. Jediné minus je opravdu ta velikost, kvůli které jsem se nakonec jednomu šuplíku na méně frekventované suroviny opravdu nevyhnula, ale nevadí. V našem příštím domě už to určitě bude přes celou stěnu! 😉