… ze mě ještě není. Ale když jsem se dneska ráno vracela domů ze školy a školky poté, co jsem odprovodila děti, vážně jsem o změně svého skupenství uvažovala :-)) Dneska u nás totiž bylo mínus dvacet. I když se to se zubatým sluníčkem za okny vůbec nezdá…

Člověk v takových mrazech vypadá jako omalovánka, aniž by k tomu potřeboval tvářenku :-))

A abych ten ledový nádech v příspěvku udržela, musím se vám s něčím pochlubit. Už téměř dva měsíce (s výjimkou cca 1,5týdenního období s virózou) se pravidelně dvakrát denně otužuju studenou až ledovou sprchou. 

Když jsem bývala mladší, neměla jsem s otužováním žádný problém. Ale postupem času jsem zpohodlněla. Obzvláště v některých (hlavně zimních) obdobích jsem na sebe byla schopna nechat ve sprše téct téměř vroucí vodu a hezky „se vyhřát“. Bylo to pak u nás doslova jako v sauně 🙂 Myslím, že to řada žen dobře zná… .-)

Rozhodla jsem se však vrátit se k dobrým zvykům z dřívějška a začít se více otužovat. Jednak jsem celkem výrazně ubrala na teplotě vody už během umývání. A po něm vždy navíc otočím páčkou, kterou reguluji teplotu vody, hodně doprava a celá se sprchuji pár minut úplně studenou až ledovou vodou.

Protože jsem si pro začátek nevybrala úplně nejvhodnější období (léto nebo pozdní jaro by bylo vhodnější), začala jsem postupně. V prvních dnech jsem ledovou sprchou počastovala pouze své nohy do úrovně kolen. A postupně jsem v dalších dnech přidávala další části, až jsem skončila i se sprchováním kolem krku, na hrudníku a horní části zad, kde bývá člověk nejcitlivější. Celé tělo jsem začala otužovat asi po necelých 2 týdnech každodenního postupného otužování. Stejně tak jsem postupně ubírala teplotu vody.
V chladnějších obdobím hodně trpívám (a pokud vím, má to podobně hodně žen) na studené konečky prstů na rukou i nohou. S otužováním ale přišla úžasná změna. Tělo se donutilo vytvořit si samo dostatek tepla, aby se vyhřálo i na „perifériích“ 🙂 Pocit, kdy vylezete z ledové sprchy a cítíte, jak se vám teplo začne rychlostí blesku rozlévat do celého těla, je k nezaplacení. A je to velmi návykové! Dalším zajímavým bonusem lepšího prokrvení je i pevnější a hladší pokožka. Jen tak sama od sebe, bez jakýchkoliv zázraků kosmetického průmyslu .-)

Také pozoruji, že společně s ranním cvičením (po kterém sprcha s otužováním následuje), přichází do mého dne mnohem více energie a pozitivní nálady. Prostě se vstává líp a vůbec celé dny jsou tak nějak lepší. O pozitivní vliv dlouhodobého otužování na imunitu se asi není třeba dvakrát rozepisovat .-)

Před časem jsem někde četla, že aby si člověk vytvořil dobrý návyk na rozvoj svých jazykových dovedností, potřebuje se jim každý den po dobu alespoň 30 dní věnovat 20 minut. Myslím, že to docela platí. Nejen v této, ale i jiných oblastech lidského rozvoje. 

Pravidelně se každý den po dobu 30 dnů chvíli věnovat tomu, co je pro nás důležité. Všechny vědomé i nevědomé překážky, které nám brání pustit se do něčeho (staro)nového, po čem už dlouho toužíme, oč usilujeme, pak často vymizí jako mávnutím kouzelného proutku .-) A my děláme, co potřebujeme s naprostou samozřejmostí tak, jako si každý den čistíme ráno a večer zuby.

Když jsem se začátkem letošního roku rozhodla pro další vlnu vykračování ze své komfortní zóny, vnímala jsem snahu dodržet výše uvedené jako jednu ze základních podmínek úspěchu. Pokud zůstaneme u příkladu otužování, jednoznačně se mi potvrzuje, že to funguje! Tak proč by to tak nemělo být i v jiných oblastech a u jiných lidí, viďte? .-)

Přeji krásné dny plné hezkých návyků, které vám budou přinášet do života radost.

A.