Otázka pro všechny pravidelné čtenáře. Všimnete si, co je u nás v obýváku jinak? Kromě nových kytek a betonových květináčů (u mě trochu standard, že), jsem natřela nohy stolu, k Vánocům dostala žluté polštáře, koupila chlupaté chlupatiny v akci, ale hlavně dostala k narozeninám (těm v květnu, já vím…) ultra super shaggy koberec. Díky mami!

Jestli vám pojem shaggy nic neříká, jde o koberce s vysokým vlasem a typické svou huňatou jemností. A sic by se mi líbil koberec bílý, mám nohy pevně na zemi a pro dvě děti bude tento šedý naprosto ideální (ten bílý by stejně časem byl šedý, známe to). Všechno to dohromady tak zapadlo, že jsem ve světlejší chvilce musela udělat pár záběrů. Jinak máme venku tmu a ve 12 mám pocit, že je teprve 9 (nebo čas jít spát).

Když jsem pracovala pro Bonami, velkou inspirací byly holky designérky, které mi řekly jedno pravidlo. Koberec v obýváku by měl být větší než sedačky (i když zasáhne větší část místnosti a zdálo by se, že  pokoj opticky zmenší, opak je pravdou). My máme dvě stejné sedačky proti sobě a vždycky jsem pořizovala koberec velikostí kopírující konferenční stolek. Nebylo to špatné, ale smysl to vlastně moc nedávalo. Nohy vám stejně zůstaly na podlaze, takže měl koberec jen opticky zateplující efekt. Takhle je prostor opticky sjednocený a ze sedačky si rochníte v huňatém koberci.

Jak vyrábět z betonu

Když už dostal obývák novou tvář, vyrobila jsem si pár betonových květináčů v minimalistickém pojetí. Přesné oválné tvary a rovné linie (schody). Poprvé jsme si vyrobili dokonalou směs, která má minimální prašnost, velkou pevnost a hlavně je rychleschnoucí, druhý den šlo všechno z formy.
Beton děláme 4 rokem (letí to, co), takže můžeme posoudit kvalitu výrobků důchodců. A jestli jsem někde psala, že to je hračka, stačí beton smíchat s vodou a zalít, tak si půjdu umýt pusu mýdlem. Zase taková hračka to není. Tedy pokud se spokojíte s květináči ven, tak možná ano. Ale já bažím po dokonalém vzhledu, tvaru a hlavně pořádné výdrži. Navíc stěny tenké jen několik mm, ale pevné jako pořádný kus betonu jsou mou další výzvou.
První betonový stolek ukázal, že smíchat s vodou a zalít nestačí. Po 4 letech se odporoučel. I bez zátěže se objevily praskliny a malé drknutí bylo osudné. Rozpadl se vejpůl.
Hledám řešení a nacházím plastifikátory betonu, urychlovače schnutí a vytvrzovače betonu. To vše před vytažením z formy. Pak tu  máme ošetřující laky, impregnace, nátěry. První pokus vyšel nad očekávání.

Na fotce jsou patrné malé bublinky, které poklepáváním z tekutého betonu dostanete pryč. Já je mám celkem ráda, když jich není moc, proto pouze opatrně zatřesu a zbytek nechám svému osudu.

Čeká mě ještě hodně betonového učení, ale už nyní vidím velký pokrok, a to je nejlepší hnací motor. Jestli něco milujete, tak to dělejte, učte se a radujte se z výsledků. Všechny malé krůčky dělají velké věci!