Srdce
Srdce je záludný sval. Ještě dneska, cca do 5, jsem si myslela, že nejvíc trpí tím, když mě odmítne někdo, kdo mě překvapil a chci ho ve svým životě. A bohužel to tak druhá strana necítí.Nebo že by to bylo tím?
Tzn. původně jsem chtěla psát o něčem jiným. Ale…
Byli jsme s Hankem. M. a Zoey venku celý odpo. Nádhera, sníh, běhání, Vltava…Pak jsme si byli sednou na pivko. Což popravdě nebyl moc dobrý nápad po včerejších litrech chlastu…
Najednou cítím bolest.
„Pájo…? Pájo?! Je ti dobře?“
Palčivá bolest na levý straně hrudi. Nemůžu se nadechnout. Narovnám se. Určitě je to od páteře, Určitě. To je jasný. Bolest neustává. Stále nedýchám. Od páteře. Nebo ne?
„Pájo, prosím tě ,mluv! Zbledla si. Nevypadáš dobře. Prosím tě nekoukej na mě tak… Pájo?“
Chci moc mluvit! Ale nemůžu! Nemůžu se ani hnout! Palčivá bolest a brnění v levý ruce. Nemůžu dýchat, proboha!? Takže takhle to skončí? M. prosím tě, pomoz mi, nemůžu mluvit! Nemůžu nic!
V koutcích očích ke mně proniká tma. Zavírají se mi, ale já nechci. Padají mi víčka, těkavý obraz se vytrácí. Do očí mi proniká tma. Chci žít.
„Pájo, prosím tě, mám volat sanitku?“
„Ne. Není mi dobře.“
Není nic, co by nevyřešila vodka.
Takže google. com a hledat příznaky infarktu… Jo. Mám je všechny. Já že to tak má každý.Srdce není jen sval.
„Láska je jen pro ty, kteří jsou schopni zvládnout to psychické přetížení.“
(Charles Bukowski)
Když říkám, že mě to jednou určitě zabije, nemyslela jsem to takhle. Buďme na přání opatrní…
„bude chvíli trvat, než se z toho vymotám
než přesvědčím svou kozlí hlavu, že hnal jsem se za ničím
časem to zvládnu, zas natolik se znám
tak nás přece nemusí nic měnit
že tě občas vnímám jak Tom planetu Zemi
že jsi tak blízko
a přece nejsi k dosažení
že s tebou jen
hraničím“
(Dero – pismak.cz)
