Zdravím vás u prvního článku tohoto roku. Přestože jsem se původně chtěla ozvat dříve, nevyšlo to. Stále lenoším, na pc trávím minimum času, cítím, jako bych se celkově v novém roce pořád nenastartovala a docela mi to vyhovuje:-).
Barunka marodí, tak jsme spolu doma. Užíváme se/si. Honzík chodí ze školy “po o”, takže je také spokojený. Spíme všichni v ložnici, Baru se mnou na posteli, Honzík na extra matraci. Všem to tak vyhovuje. Pro manžela totiž tento rok hned na začátek připravil změnu, a to v práci, nové místo. Odcestoval nám na několik dní pryč. Přeju mu, ať je na novém místě spokojený, pak budeme i my. I já nejsem úplně nadšená ve své práci, pracuju na dvou školách, a změně se bránit nebudu. Uvidíme, co rok 2018 přinese.
Předsevzetí si nedávám, ale přání mám. Vždy, nejen s příchodem nového roku.
Poslední den minulého roku jsme strávili v divadle na silvestrovském představení, v klidu, se zábavou dle našeho gusta. Poté jsme pobyli u sousedů kamarádů, málem jsme při tom našem povídání propásli půlnoc.
Fotky jsou z výletu, kam jsme se vydali od rodičů o svátcích. Původně jsme plánovali hory, nakonec to byla procházka v Lomnici nad Popelkou u skokanských můstků. Máme to tam od rodičů kousek, já ani netušila, že v Lomnici mají můstky. Byla veliká mlha, přesto jsme stoupali statečně na nejvyšší můstek, ale manžel, který má z výšek respekt, se o mě bál a až nahoru mě nepustil. Já bych to dala:-). Ono se to výš smekalo, ale mě to lákalo. Takže fotky jsou jen zespodu a okolí. I tak jsme vystoupali po desítkách a desítkách schodů.
Na fotce nejnižší můstek:
Hezké dny v pohodě a ve zdraví.
