Budapešť je láska a každý rok se sem moc ráda vracím. Už je to taková naše zimní tradice. Tohle město má prostě neopakovatelnou atmosféru a tak mi je něčím blízká stejně jako naše Praha. Když jsem přemýšlela o slovu, které by Budapešť vystihovalo, napadlo mě hned…autentická. Je svá, na nic si nehraje a je maďarská tělem i duší. Najdete tu krásnou a monumentální architekturu z dob Rakouska-Uherska, ale tady je mnohem hřejivější, útulnější.
A na Vánoce je naprosto kouzelná, dokonce hezčí, než samotná Vídeň. Opravdu, sem musíte. Má to tu kouzlo. Celé město je o Vánocích rozsvícené světýlky. Stromy jsou obseté žárovičkami a každá hlavní ulice září světelnými dekoracemi. Mám pocit, že to tady začínají vyvěšovat už od podzimu, aby to stihli celé tak nazdobit.

Taky tu najdete spoustu vánočních trhů. Na Vörösmarty tér je dost stánků s tradičními a ručními drobnostmi. Nečekejte žádné ruské matriošky a čínské nezbytnosti. Já tu poprvé ochutnala maďarský langoš naslano a ten byl.
Prošli jsme se nákupní ulicí, která byla celá vyzdobená. Možná trochu kýč, ale tak hezký kýč a k Vánocům mi to prostě patří 🙂
Ten den jsme do města přijeli až někdy odpoledne. Ubytovali jsme se v hotelu Fraser, kde jsme už jednou byli. Mají moc pěkné apartmánové pokoje, kde se můžete cítit skoro jako doma a jsou dobře vybavené. Kuchyň je zařízená, my měli dokonce i myčku a pračku. V koupelně vana, kosmetika L’Occitane, fén a pro blogerky i žehličku. Rychlé WiFi a parkování v hotelu jsou samozřejmostí. Akorát za auto dáte 10 éček za den, což je potřeba rozmyslet, když tu zůstáváte více dní. Možností, kde nechat auto levněji je více. Snídaně jsou taky super, ale těžko můžu objektivně soudit, když to tady už máme vyzkoušené.

Večer jsme zašli ještě do lázní Rudas. Jsou to jedny z těch tradičnějších, a tak se dopředu raději podívejte, jak jsou přístupné. V týdnu mají do termálu přístup většinou muži, o víkendu sem můžete oba. V dnešní době tuhle tradici moc nechápu, ale což. Mi si vystačili se saunami, ledovými bazénky, sprchami, plaveckým bazénem i přístupnými termálními koupelemi. Co bylo ale úplně nejvíc, je jejich střešní termální výřivka s výhledem na město. Kouzelné místo. Asi mi uvěříte, když napíšu, že se mi odtud nechtělo vůbec vylézat. Prostě pohádka.

Druhý den jsme se vydali na hrad Vajdahunyad. Je to nejkouzelnější místo v celé Budapešti. A taky nejfotogeničtější. I na outfit ideální, ale ten zas někdy příště. Okolo něj je jezírko, které se v zimě využívá jako kluziště. 

Celý promrzlí jsme hledali nejbližší teplé místo, kam se schovat, až jsme narazili na bistro Anonymus. Dali jsme si tradiční guláš, ale upřímně, měli jsme tu mnohem lepší. Ale na horký čaj, kafe a dezert super místo. Navíc si tu v klidu můžete dobít mobil, u každého stolu jsou totiž minimálně dvě zásuvky.

Prohřátí gulášem jsme pokračovali do lázní Széchenyi. Jsou to moje nejoblíbenější lázně v Budapešti. Už jen kvůli té krásné architektuře a venkovní termálním bazénům. Jednou se nám tu v zimě stalo, že jsme byli venku v horké vodě a nad hlavami nám začal padat sníh. To bylo kouzelné. Tentokrát to sice bylo bez sněhu, za to ale se sluníčkem a jasnou oblohou. 

Navíc jsme to letos vychytali k dokonalosti. Zabalili jsme si s sebou i župany a žabky. Poslední, co totiž chcete, je běhat bosí po kostkách a v mokrých plavkách, když se potřebujete dostat třeba do šatny.

Měli jsme celodenní vstup a strávili tu asi 5 hodin až do večera. Vystřídali jsme několik saun, venkovní i vnitřní termální bazény a nakonec jsme si po tom všem válení i zaplavali.

Taky vám po sauně taky tak vyhládne? Mně 100% vždycky a tak se muselo jít na jídlo…

Vzala jsem ho Mazel Tov. Tohle místo je kouzelné. tolik mi to připomínalo náš Vnitroblok, nebo Kavárnu co hledá jméno, ale vymazlenější. Ty zahradní židle, cihlové stěny, visící rostliny, celý ten prostor. Instagramový ráj a nejen to…

Skvěle tu totiž vaří a pokud jste nepřišli za klasickou maďarskou kuchyní, bude se vám tu líbit. Ten jejich lilkový Babaganoush s kořeněným pita chlebem byl vynikající. Všechno jídlo bylo na jedničku, milá obsluha, super víno, atmosféra. A navíc mají bonusové body za to, že nás obsloužili i v půl 11. večer. Skoro jsem ani nedoufala, že se tak pozdě ještě někde najíme.

Až tu budete, musíte si jako sladkou tečku dát jejich židovský cheesecake nebo lemon tart s mangovou omáčkou. to je slast.

Další ráno hned po snídani jsme si to namířili na kluziště Városligeti. V týdnu mají otevřenu buď dopoledne nebo pak až od 17 hod. Já si chtěla užít ten výhled na hrad ještě za bílého dne. Ale ne jen na kukačku, ale hezky na bruslích.

Sice na nich stojím tak jednou ročně, ale kvůli téhle příležitosti je obuju moc ráda. Nechápu, jak jsem na nich jako malá mohla jezdit úplně v pohodě a všechno se mi to nějak vytratilo.

První půl hodinu na ledě tak zdolávám vlastní rovnováhu a tu druhou se šourám po ledu rychlostí důchodce. Sranda na mě pohledět. Ale za tuhle zimní atmosféru to stojí. Akorát bych si příště odpustila těch pět pádů na zadek 😀

Vymrzlí z ledové plochy, jsme se vydali do města navštívit Dům teroru. Je to muzeum ukazující dobu za komunismu a fašismu v Maďarsku. Nic moc hezkého, má to pochmurnou atmosféru, ale výstava je perfektně zpracovaná a stojí za to jí vidět. Pro někoho, kdo komunismus nezažil, je to možnost, jak si na to udělat názor a v dnešní době nedopustit, aby se něco takového opakovalo.

Po té dávce teroru nám pěkně vyhládlo, tak jsme si vydali na další adresu…

Budapešť je městem street artu. Často potkáte vymalované holé zdi budov. Třeba tady krásně vykresluje atmosféru zeleného parku. Tahle forma umění mě baví. Když zvelebuje.

Kromě street artu je Budapešď i místem street foodu. Jestli jste tu poprvé, zamiřte si to do ulice Királi, kde je spousta bister, barů a restaurací na jednom místě.

Zašli jsme se podívat do Szimpla kért. Tenhle multifunkční prostor vás nadchne. Připomínal mi trochu Cross. Přes den je tu klídek, ale večer to tady musí pořádně žít.

Nahoře je i bistro, kde můžete v klidu posedět a dát si něco na zub. Já žasla z toho množství rostlin. Kdyby mi doba aspoň trochu rostly jako tyhle tady.

Ochutnala jsem tu svoje nejlepší ratatouille. A ten jejich chleba. Zmizelo to ve mě během chvilky.

Hned vedle najdete tenhle úžasný obchůdek se vším možným. Mě ale nejvíc dostaly ty papírové květy.

Sice jsme nestihli procházet moc kaváren, ale tuhle My Little Melbourne vám můžu doporučit. Malinká, ale útulná. Mají skvělou kávu, kterou jsme si museli koupit domů a něco sladkého se u nich taky objeví. prostě dobrá kavárna, nic víc, nic míň.

Tohle byl náš poslední večer, tak jsem stihla zajít ještě do pár obchodů. Moje oblíbená Nanushka se rozrostla a je ve větším dvoupatrovém prostoru. V horním patře má dokonce aktuálně sezóní slevy. Bylo z čeho vybírat. Já se ale stejně nejvíc zamilovala do jejích kožených kousků. Ta jemné a měkké, jako z látky.

Když se potřebujete na chvíli zahřát v obchodě, udělejte si pár nepovedených selfíček 😀

Cestou na hotel jsem narazila na tuhle lokální značku Nana’s. Má skvělé kousky, hlavně šaty. Jedny jsem si už skoro nesla domů, kdyby je měli v mojí velikosti.

Poslední den před ojezdem jsme se šli podívat ještě na nějaké památky…

A taky na centrální tržnici, kde můžete sehnat spoustu hezkých suvenýrů. Dole jsou stánky s potravinami a samými dorotami, nahoře najdete spoustu dárkového zboží, textilu, výšivek, krajek nebo pletených čepic a ponožek. Taky se tu můžete najíst.

Bez návštěvy Budínského hradu bychom neodjeli. Máte odtud nádherný výhled na celé město. A taky si tu tradičně dáváme kavá z malé restaurace umístěné přímo v hradbách.

Budapešť je prostě moje srdcovka a i když to tu budu znát už jako svoje boty, budu se sem pokaždé moc ráda vracet. Pořád je totiž co objevovat. A ty termální lázně jim teda fakt závidím. Nějaký tip na něco takového u nás?

Jestli se sem chystáte a máte chvilku na další články, tak mrkněte sem a sem. Navnadila jsem vás?