… jsem se letos dobrovolně ocitla během Vánoc. Po několikaměsíční pauze mne pohltily natolik, že jsem se bez větší nostalgie a k vlastnímu překvapení vzdala i veškerých svých tvořivých aktivit. Teď patřím jen jim a moc si to užívám. Tak, že mě ostatní členové rodiny přistihnou opravdu „úplně mimo“, když si vlezu do své pomyslné čtenářské bubliny 🙂
Můj čtenářský záběr je asi jako u všeho ostatního, do čeho se pouštím, hodně široký 🙂 Na dětská čtenářská období mezi pohádkami a příběhy pro děti plynule navázalo období se science fiction (začalo to knihami Julesa Verna, které jsem si našla v naší domácí knihovničce). Během středoškolských studií jsem hodně brouzdala ve válečné literatuře (možná i díky tomu, že to byl i oblíbený a tudíž doma dobře dostupný repertoár našeho taťky). Později přišly historické romány, detektivky, psychologické romány… Dívčí romány mne asi jako každou dospívající dívku také neminuly, ale bylo to období velmi krátké. Romány pro ženy jsem prakticky nepolíbena, asi mám ve svém životě romantiky až až… 🙂 Mou náruživou četbu beletrie přerušilo až období vysokoškolských studií a později začátku pracovní kariéry, kdy jsem se od čtení beletrie přesunula k čtení odborné či populárně naučné literatury. Mateřské povinnosti mne však pomalu opět přivedly zpátky i k beletrii. Jen si doposud stále nedokážu ve svém časovém programu vymezit pravidelné čtenářské chvilky a jde tak o nárazová období (nabušená kvanty přečtených stran :-))
Vždycky jsem hodně četla. Už jako malé dítě. Milovala jsem české pohádky Boženy Němcové a K.J. Erbena, dobrodružné příběhy pro děti od českých i zahraničních autorů, které jsem nacházela pravidelně pod vánočním stromečkem, které jsem pak „zhltala“ už během vánočních prázdnin 🙂
Mamku jsem sice s knihou v ruce nikdy neviděla, taťka ale četl knihy, kam mi paměť sahá. Měli jsme doma bohatou knihovničku. Současně však pravidelně navštěvoval i knihovnu a my občas s ním… až se postupně z nás všech staly malé čtenářky a návštěvnice dětského oddělení knihovny (myslím, že na počet půjčených knih jsme musely všechny tři lámat místní rekordy :-)) a později i toho určeného pro dospělé 🙂 Věřím tomu, že čtení knih jako součást mého života se velkým dílem podílela i na mém bezproblémovém proplutím hodinami českého jazyka. Nikdy jsem neměla větší problémy s vyjadřováním, přednesem, písemným projevem, ani pravopisem.
Proto se snažím o stejný přístup i u našich dětí. Pod vánočním stromečkem nikdy nesmí chybět několik nových knih. Knihy dětem čteme, ale teď už začíná předčítat pohádkové i dobrodružné příběhy i naše Viki. Mám radost, že se mi podařilo přesvědčit ji, aby vyzkoušela školní kroužek čtenářské gramotnosti, který svým dopadem sahá ještě mnohem dál, než „jen“ umění přečíst hezky daný text. Ačkoliv Viktorka, stejně jako mnoho dalších dětí na její škole, o kroužek neměla původně absolutně zájem, nezávazná ukázková hodina s paní učitelkou ji přesvědčila o tom, jak hodně se v úsudku mýlila. Paní učitelce moc fandím a držím palce, aby nadšení dětí v jejím kroužku vydrželo. Viki si zatím každou hodinu moc pochvalovala.
Své horké tipy na zajímavé knihy, které jsem nedávno přečetla, připravuji. Jak to ale máte s čtením knih vy? Má čtení knih ve vašem každodenním životě své místo? Pokud ano, jaké žánry vás baví? A co zajímavého jste v poslední době přečetli a doporučili byste ostatním?
Moc se těším na vaše reakce.
Krásné dny
A.
