jak je u nás zvykem vše na poslední chvíli, vyrazit za kulturou bylo tentokrát taky tak. Ještě v úterý jsem nevěděla, že ve čtvrtek někam půjdeme …
… šli jsme do Národního divadla Moravskoslezského (Divadla Antonína Dvořáka) …
… na premiéru opery Ifigenie v Aulidě, v hudební i textové úpravě Richarda Wagnera z roku 1847 …
… v divadle už jsem nebyla hodně dlouho. Vlastně co je Bertík na světě – nebyla nálada ani chuť. Včerejší představení se mi líbilo moc co se týká hudby a zpěvu. To byla nádhera. Divadlo taky zářilo (bohužel jsem neměla foťák, tak mám jen pár máznutých fotek z mobilu, tak vkládám jenom jednu a kousek pro představu) …
… kulisy a kostýmy se mi nelíbily vůbec. Operní sbor byl oblečen do maskáčů a různých druhů uniforem, včetně ruské a německé z druhé světové války …
… hra se odehrává v době trojské války, takže souvislosti ani s touto betonovou zdí nerozumím. Deprese byla umocněna, jakoby nestačil sám příběh, kdy má otec obětovat svou dceru bohům. Ano, jsem konzervativní …
… dělala jsem si hlavu, co si na premiéru opery obléknu, co je vhodné. Nemám večerní šaty a sehnat něco tak narychlo nebylo možné, ale něco jsem vymyslela :-)) Už několikrát jsem někde četla, že lidi chodí do divadla na balet, na operu v riflích a přišlo mi to podivné. A ano, byla tam i tací, ale když herci mohou být oblečení do maskáčů, tak ty rifle jsou vlastně v pohodě 😉 …
(poslední dvě fota jsou stažené z internetu, nesměly se pořizovat fotografie ani záznam představení)
… ale i tak byl krásný kulturní zážitek a je moc super, že lidi, kterým byl dán talent jak pro zpěv, tak hru na hudební nástroj ho umí využít …
… mějte krásný den …
Danka
