Natural beauty

Já vážně netuším, jak to ostatní blogerky dělají, že fotí v zimě ty stylové outfity v holých nohách, a přitom to vypadá, že jim není zima. Pokud to tedy nefotí někdy brzo na podzim. Já jsem jako ratlík, musím mít dvacet vrstev a mám zmrzlé ruce. Ještě, že mám nalakované nehty. Ale nechci dneska psát o svém outfitu. Ten si zhodnoťte sami. Je to zimní inspirace, jak vytáhnou občas místo kalhot i sukně. Všechno v jemných tónech, které mám úplně nejradši.

Dneska chci ale rozebrat jiné téma. Jednou za měsíc se scházím s holkami na takovém beauty odpoledne. A tam to celé mé přemýšlení o dnešním vnímání krásy začalo. Už jsem tu několikrát opakovala, jak je důležité se se sebou srovnat a mít se ráda taková, jaká jsem. Pak se ale střetnete s někým, kdo to se sebou takhle srovnané nemá a vy to pořád nechápete. 

Nechápete, jak se někomu může líbit napíchaná pusa botoxem, přes kterou nemůže skoro mluvit, nerozumíte, jak se někomu může líbit naprostá vyhublost skoro až na kost, jak někdo jiný kvůli každé drobnosti navštěvuje estetickou kliniku, jak holky, co jim teprve nedávno bylo 18 už otestovaly všechny možné kosmetické procedury a mohla bych takhle pokračovat dál. Vážně jsme pořád těch 10 let zpátky, kdy tohle letělo? Kdy si mladé holky nechávaly jedna za druhou dělat umělá prsa, chodily celoročně do solárka a nejoblíbenější odstín u kadeřníka byla plavá blond..? Já myslela, že tyhle časy jsou už pryč.

Doufala jsem, že v dnešní době už tohle máme za sebou a opět se vracíme k té naší původní přirozenosti. Doufala jsem, že od návštěv plastických chirurgů, dáváme raději přednost zdravému stravování, hýbeme se, pečujeme o sebe, nestresujeme se a tohle přichází až jako řešení, kdy už nám nepomůže nic jiného. Třeba na stará kolena, kdy už krémy nezabírají a my si chceme ubrat pár let a přidat sebevědomí. 

Věřím, že se dneska nemusíme líčit hodiny a česat jak královny, aby z nás byl někdo jiný. Chceme být samy sebou. Chceme, aby z nás zářilo i víc než jen to pozlátko zvenčí. Chceme mít v očích jiskru, svěží pleť bez nánosu makeupu a zdravé lesklé vlasy bez chemie. 

Já budu vždycky na téhle straně. Nezavrhuju estetickou medicínu, ale myslím si, že se nic se nemá přehánět. A pokud se vžiju do kůže těchto mladých slečen, jak se sebou můžu být spokojená třeba ve čtyřiceti, když už teď jsem zoufalá ze všech drobných nedostatků? Neměla by se nejdřív řešit ta duše a až potom navštěvovat chirurga a chodit na botox? Zamysleli jste se někdy nad tím? Jak vnímáte tu současnou ženskou krásu vy? A převládá podle vás více ta dokonalá umělost nebo už jsme dál..?  A jak se stavíte k estetické medicícně? Budu ráda za všechny vaše reakce, i třeba jak to máte vy, protože mě tohle hodně zajímá a aspoň si to tak i díky vám urovnám…