… už je i naše ložnice 🙂 Po hodně dlouhé době jsem opět vytáhla povlečení, které jsem před mnoha lety dostala ještě od své prababičky „do výbavy“. Vzorově i barevně už se dávno pohybuji jinde, ale nedokáži je darovat někomu jinému, to citové spojení je příliš silné.
Tentokrát, s šedou výmalbou ložnice, doplněné mj. i pírkovým a svetráčkovými polštářky a přehozem v neutrálních barvách, jsem však i já po letech v tom dekoru na tmavém podkladu našla znovu zalíbení. Nehledě na to, že je velmi příjemné na opak a krásně se pod ním spí 🙂
Babi, myslím na Tebe, brzy přijde další výročí dne, kdy si nás fyzicky opustila. Věřím však, že Tvá duše nad námi stále bdí a občas i vede mou ruku, když se pokouším ušít či uháčkovat něco nového. Snad Ti to semínko, které jste do mne obě s babičkou v dětství zasely, dělá alespoň trochu radost…
Hezké podzimní dny všem.
A.
