Les mne fascinuje… Potřebuji jej ke svému životu jako vodu a vzduch a Slunce… představuje pro mne zdroj energie, nabíjí mne… Dokáži se v něm toulat celý den, dýchat zhluboka jeho vůně, a když jej dlouho nemám, toužím po něm…
Cesta…cesta mne vždy zajímá, představuje možnost dostat se někam, kam chci nebo nechci… cesta je cíl, lesní cesta je přidaná hodnota…mám ráda cíle a cesty… a ráda šlapu mimo ni…
Čas…Můj čas běží moc rychle. Škoda říkám si, ale stejně nic nenadělám… Chci cítit každou vteřinu, žádná minuta mi nesmí utéct, za hodinu mohu snad něco změnit, třeba sebe samu…asi jsem v minulém životě svůj čas promarnila…asi, tak přemýšlím o čase, když jdu po cestě v lese…a zhluboka dýchám vzduch…jsem šťastná…je to definitivní pocit…
Vzduch…Občas jej hledám, hledám jej v Praze, ve své kanceláři, v kuchyni, v autě, ve svém uspěchaném čase…v lese jej hmatatelně cítím… Proudí mi mezi prsty, mám jej ve vlasech, v ústech, na kůži…obklopuje mne a objímá…
Po mnoha hodinách se vracím domů… a cítím, jako bych se zase našla…Děkuji…a vrátím se…
„Svatojiřský les dnes“
