ještě ve čtvrtek jsem netušila, že půjdeme 🙂 …
… autobus nás zavezl kousek od letiště a tam jsme šli polem nepolem až na místo konání …
… Bertík si nedovedl představit jak jsou velká letadla, tak jsme se na ně jeli podívat pěkně zblízka …
… vystáli jsme si frontu na nakouknutí do kokpitu …
… tady nás našel Adam. To byla docela veliká náhoda, protože jsme vůbec nebyli domluveni a v tom davu lidí to je opravdu zázrak …
… pak jsme se přesunuli k tankům …
… skvělá dětská atrakce, pro ty prcky to tam bylo tak akorát 🙂 …
… z tanku jsem vyfotila ty davy. Fakt je nemusím, ale když je to pro dobrou věc a na velikém, převelikém prostoru, tak se to dá zvládnout – nikde jsme se nemačkali a jednou za deset let to jde taky 🙂 …
… tady už mi byla z toho postávání u každého letadla a stánku zima. Potřebovala jsem do sebe dostat něco teplého a medovinu neměli. Spojila jsem příjemné s užitečným. Káva od Meinla nezklame nikdy 😉 …
… akrobacie letadel se pro nízkou oblačnost moc fotit nedala. Letadla občas zmizela za oblaky a to jsme pak nevěděli, kde se zase ukážou …
… podle mapky jsme našlapali asi 5 km. Škoda, že pořád nemám krokoměr, určitě by ukázal o hodně větší číslo. Typuju tak 10. Tam a zpátky, doprava a doleva – prostě moc 😀 …
… byl to náročný den plný nových zážitků, které já sama budu zpracovávat pěkně dlouho. Jsem zvědavá, kdy o tom začne mluvit Bertík …
… přeji krásnou neděli …
Danka
