Dnes ještě vzpomínka na poslední dny bez povinností a pevného řádu.
Vůbec jsem se netěšila na 4. září. Ne kvůli začínající práci, ale hlavně kvůli Honzíkovi, který nastoupil do první třídy. Nevím, nějak se tomu v hlavě bráním. Už jednou provždy končí jen to hraní a začíná škola, škola života. Kolik se toho bude muset naučit, s kolika věcmi se bude muset poprat, jak mu to půjde? Za několik let pak rozhodování, kam jít, čemu se věnovat, splní se mu jeho sen? Já vím, je to daleko, když ono to TÁÁÁK letí. Uvědomuji si, že škola ho mimo jiné naučí dovednosti, bez kterých to nejde, a čím dříve, tím lépe. Dětské mozečky jsou jako houby, které skvěle nasávají podněty z okolí. Všechno si uvědomuji, i to, že škola má mnoho výhod a nese s sebou i pozitivní aspekty. Vím, že to zvládneme a že nějak bude, nemá smysl řešit, co bude a jak, ono to vždycky nějak dopadne. Ale já prostě NECHCI. Bohužel to neovlivním…
Poslední víkend byl už o něco chladnější, ale i tak jsme našli zpestření pro děti. V obci Lobeč je pivovar, kde se konal happening s hudbou, dobrým jídlem a maňáskovým divadlem, kam jsme byli pozvaní. Moc příjemná akce. Co mě ale hodně překvapilo, jak krásná je budova pivovaru. Majitel architekt ji upravuje s citem a v industriálním duchu, dokonce tam čepují i své vlastní pivo. V interiéru se pořádají kulturní akce a výstavy. Visící osvětlené krychle se mi moc líbily.
Pokud byste chtěli vidět víc, klikněte sem, Gebrian tu hovoří s majitelem o rekonstrukci. Je hezké vidět i původní stav.
A taky došlo o víkendu na pečení. Recept je hodně podobný jogurtovému koláči, jen jsou trochu jiné poměry surovin, jogurt je nahrazen zakysanou smetanou.
Děti hodně řádily venku s kamarády a já jsem za to moc ráda. Připomíná mi to mé dětství, kdy jsme běhali venku celé dny a zažívali různá dobrodružství. Kéž by jim to v této počítačové době vydrželo co nejdéle
Tak úspěšný školní rok. Já jsem z toho kalupu včera nějak rozpačitá…
