… letošní pivoňkové ohlédnutí…
Už třetím rokem mi nakvétá … moje první pivoňka… vysazená v srpnu 2014 (k roku narození Křemílka) … je z ní už pořádný keř ♥.
Sleduji a okukuji ji už od prvních poupátek a nemůžu se dočkat až rozkvete do plné krásy a vůně.
… letošní první pivoňka byla kupovaná… narozeninová…
… měla jsem z strašnou radost a nosila si ji pořád sebou…
… doma, venku, do ateliéru a dokonce i do koupelny 🙂
… jediná škoda, že ta kupovaná nevoní tolik to pak ty zahradní…
… ale o pár dní později jsem se dočkala i těch „domácích“ 😉
… babička vždycky říkala, že když jsou pivoňky rozkvetlé „jako bačkory“, tak bude dozajista pršet…
… ale oni neztrácejí na půvabu ani po dešti…
… voní mi dětstvím, prázdninama… takovým tím zvláštním pocitem konce školního roku ;)… pamatuji si, že jsme jich měli na zahradě tři obrovské keře… bílé, růžové a takovéhle fialové… nosila jsem je vždycky do školy pani učitelce… Dělá se to dneska vlastně vůbec ještě? Krom konce školního roku? 🙂
… nevím proč, ale ty keře se vykopaly a leta letoucí jsme je neměly… Mamka je vysadila až taky tak pět let zpátky… a přesně zase ty tři keře… jednou, až budu stará a budu tam bydlet a budu poté zahradě chodit, budu strašně nostalgicky trapná a budu je trhat vnoučatům pro pani učitelky do školy… a oni určitě budou kroutit očima a říkat… „babi, kde žiješ, to se přeci nedělá! :)“
Sama sobě do vázy je ale trhat nepřestanu 🙂
… akorát jsme letos přišli na to, že můj milí je na ně alergický… pšíká a pšíká, až by se upšíkal… takže jakmile začne jejich období, musím zásobit náš šuplík zdraví antipivoňkovýma tabletkama… protože příští rok už nám doma pokvetou keře dva (druhý jsem zasadila minulý rok k roku narození Terezky)… ♥
