Mámám…

…přeji vše nejlepší k jejich dnešnímu svátku! 🙂

Letos poprvé se mě to taky týká. Před necelým rokem jsem se stala mámou a musím říct, že je to pro mě opravdu extrémní zkušenost – ve všech směrech. Jeden den je tak báječný, že si užívám každou minutu a říkám si, že to mateřství vlastně nic není, a vzápětí jej střídá druhý, kdy se hroutím a hystericky brečím manželovi do telefonu, aby si z práce pospíšil, že už fakt NE-MŮ-ŽU! Víte, já jsem od přírody takový ten konzervativec, co má rád svůj „smrádeček, ale teploučko“, takže tyhle výkyvy, to je něco na mě. Na druhou stranu je to neskutečný vnitřní rozvoj a upřímně můžu říct, že bych neměnila, je to fakt ta nejlepší věc na světě. Možná to pro neděťaté kamarády zní jako klišé, ale ti, co děti mají, určitě ví, o čem mluvím. Prostě s těmi vlastními je to holt jiné než s dětmi kamarádky, sousedky, ségry… za ty by člověk dýchal, pro ně by se rozkrájel. Odpustí jim pět nočních budíčků, kopance pod žebra, fleky na svátečních šatech, jejich prst ve svém oku, manýry při stravování i nemožnost zavřít se jako normální člověk na záchodě nebo ve sprše. A tak to má být!

Ovšem to, že jsem sama mámou, pro mě neznamená, že bych přestala být dítětem, že bych přestala potřebovat svou vlastní mámu. Právě naopak. Teď víc než kdy jindy se na ni obracím a často se k ní jezdím „schovat pod křídlo“ (samozřejmě s Madlou v batohu ;-)). Jsem klikař – mám tu nejlepší mámu na světě! Může to být ještě vůbec lepší? Ano, může. Mám i nejlepší tchýni na světě! Takže mám vlastně mamky dvě. A k tomu nejmilejší babičku, které je už přes osmdesát let a já si pořád nějak neumím představit, že by nebyla. Že by všechny tyhle tři ženy nebyly. Proto bych jim chtěla popřát (a vlastně nejen jim, ale všem mámám, protože všechny dělají, co můžou) pevné zdraví, nervy z oceli, srdce ze zlata. A když už máte, holky, ten svátek, hoďte pro dnešek děcka a domácnost na krk chlapům, svoje nohy na stůl a slavte! Protože si to opravdu zasloužíte! :-*