tam jsme opravdu nemohli chybět, protože řídil Marek. To je tak super když se splní dětský sen! Nezapomenu, jak si od malinka hrál na řidiče autobusu. S kamarádkou Barunkou vyskládali na postel všechny hračky, sedli si dopředu, Marek řídil a „jeli“ na výlet – to měl tak 3 roky. O něco později si na třídních schůzkách paní učitelka stěžovala, že nedává pozor a řídí autobus :-). Pak jsem ho myslím ve dvanácti zavedla do kroužku, kde se scházeli nadšenci městské dopravy, kteří pořádají právě tyhle historické jízdy. Mám pocit, že od té doby na žádných jízdách nechyběl, jen se mění pozice. Ze začátku jezdil jako cestující, pak prodával pohlednice a jízdenky a teď už může konečně řídit …… jeli jsme Ikarusem, neboli čabajkou … 
… jel s námi i dědeček …
… Nikolka taky. Ta s námi jezdívá celkem pravidelně, jen bývá málo na fotkách …
… přestávku míval autobus u vlakového nádraží Ostrava – Vítkovice. To mělo v pátek 26.5.2017 padesáté výročí od otevření. Žádná sláva se ale nekonala. Na stožáru visí prapor, že nádraží je kulturní památka, ale jinak chátrá, i když stále funguje. Je mi ho líto, cítím z něj dobu dětství …
… ale zpět k jízdě. Trasu jsme projeli 2x, byla to jedna z klidnějších akcí, na kterých jsem byla, všichni byli spokojeni a to je nejdůležitější …
… kluci společně zavírají větráky …
… a Bertík si protekčně mohl sednou k volantu …
… přeji krásnou prosluněnou neděli …Danka
