Longsheng – rýžové terasy, Guilin, vesnice Huangluo

jak jsem slíbila, druhá část vyprávění bude o rýžových terasách okolo města Longsheng a poznávání krásného města Guilin.

Pobyt v Yangshuo skončil a my se vydali přes město Guilin dál na sever právě až k rýžovým terasám, konkrétně do městečka Ping´an.  Auto jsme museli nechat na parkovišti, dál se šlo jen po svých. Dopředu jsme to věděli, volala nám totiž paní z hotelu, že jestli si chceme sami odnést zavazadla a nebo má přijít nějaký poslíček nám kufry vzít. Trochu jsme se smáli, že pár schodů vyjít zvládneme a že ten kufr má normálně kolečka, že ať nikdo nechodí:-) Ale bylo nám sděleno, že těch schodů je asi tisíc a pěkně do kopce. Takže jsme souhlasili, že nám přijde někdo na pomoc. Docela jsme ale byli překvapení, když přišla drobná, asi 60-tiletá teta, vzala náš dvaceti kilový kufr na záda a šla. Cestou nahoru jsme potkávali turisty, kteří trochu divně koukali, že necháme jako bílí otrokáři nechat babičku tahat kufry… dali jsme tetě 60 RMB za cestu nahoru (dalších 60 RMB pak dalšímu strejdovi za cestu zpět). Na naší obranu ale musím říct, že to bylo opravdu hodně do kopce a že náš hotel byl skoro až úplně nahoře v kopci:-) A navíc Číňané si rádi vydělají něco navíc:-)

Vesnice Ping´an leží přímo uprostřed rýžových teras a donedávna byla práce na polích jejich jediným zdrojem obživy. Nyní se situace obrací a velké množství místních provozují hotely a pracují ve službách. Rýže se na terasách pěstuje na jižních svazích v nadmořské výšce 600-800 metrů. První rýžové terasy se začaly budovat před 800 lety a tradice pěstování rýže stále trvá. Ale tím, jak do oblasti jezdí čím dál více turistů, je turistický ruch přednější než náročná práce na polích, která navíc nese užitek až za několik měsíců a navíc je velmi závislá na počasí. Peníze z turistického ruchu jsou naopak velmi rychle dostupné. Turisté ale do této oblasti jezdí právě kvůli velmi dobře zachovalým a mnoho hektarů rozlehlým terasám, které v každém ročním období vypadají úchvatně, a pokud by se místní turistickému ruchu obětovali péči o terasy, lidé sem přestanou jezdit. Je to trochu začarovaný kruh:-)

Kdyby také vás stejně jako nás zajímalo, proč  terasy mnoho stovek let vypadají bezchybně a i když jsou políčka skoro pořád zaplavena vodou, půda drží, za každého počasí:-) Je to tím, že terasy nejsou jen hlína; jsou to vlastně malé zdi z cihel, které jsou následně překryty hlínou. Zavlažuje se svrchu dolů, mezi políčky je vypracován geniální systém zavlažování, že voda po dosažení požadované výšky cca 10 cm odtéká do nižších pater, ale hladina vody v terase nad ní je stále konstantní.

Hned první den jsme vstali brzo a vyrazili jsme na túru podél rýžových teras. Kousek nad naším hotelem se nacházela vyhlídka Seven Stars around The Moon a o kousek dál Nine Dragons and Five Tigers.

U vesnice Zhongliu jsme bohužel netrefili úzkou cestu mezi kopci a dál jsme pokračovali po bahnité cestě, po které jsme šli až do vesnice Dazhai. Tato část už nemá žádné významné vyhlídky, a tak bylo vidět, že tyto terasy už mají své nejlepší roky za sebou a že už přestávají být udržované. Je vidět, že s příchodem jara by se na stovkách hektarů teras měli hemžit stovky pracujících lidí, ale neviděli jsme žádné.  Oblast okolo vesnice Dazhai je trochu jiná než okolo Ping´anu, protože zatímco v blízkosti našeho hotelu byly terasy zavodněné, tady byly úplně suché. Je možné, že primární využití vody začíná být v hotelech než na terasách. Další den jsme ještě využili lanovku na poslední vyhlídku Golden Buddha Peak, a pak scházeli po útulných cestičkách dolů k parkovišti.

Jeden z nejkrásnějších zážitků pro mě byla návštěva vesnice Huangluo, která se také říká vesnice dlouhovlasých žen. Ženy z této vesnice a vlastně z celé této oblasti, patří ke kmenu Yao, a jsou známé nejen svými krásnými vlasy, mají také své typické šaty, které nosí každý den, dokonce i při práci na poli stále vypadají jako dámy. Jejich dlouhé vlasy jsou tak známé a jedinečné, že je jejich vesnice zapsána v Guinessově knize rekordů.

Až do roku 1987 musely ženy nosit své vlasy zahalené, a pokud je někdo cizí spatřil, musel v jejich domácnosti tři roky žít. V současné době své vlasy hrdě ukazují, ne tedy rozpuštěné nebo jednoduše svázané; způsob jejich úpravy napovídá o nositelce mnohé. Tak třeba, pokud má žena omotané vlasy okolo hlavy, znamená to, že je vdaná, ale bezdětná. Pokud má uprostřed hlavy uzel, ukazuje své mateřství. A pokud mají na hlavě šátek, jsou volné a touží po lásce.Ženy se zde stříhají pouze jednou v životě, obvykle kolem sedmnáctého roku věku. Všechny ustřihnuté vlasy se ale zachovají a přidávají se k ním vlasy, které vypadají. Tento ohon se pak dále používá pro každodenní účes. Vlasy mají i v pokročilém věku v perfektní kvalitě a hlavně bez šedin. Jejich kouzlo je v umývání vlasů fermentovanou rýžovou vodou, která může sloužit jako oplachová kůra po umytí a nebo si jí vlasy můžete rovnou umýt. Díky obsahu minerálů a vitamínů je prý výborná kvalita vlasů zaručena:-) No, asi to dnes zkusím:-)

Dvakrát ročně se koná rituální mytí vlasů v řece, které bývá hojně turisticky navštěvováno. My jsme ho bohužel nezažili. Co jsme ale zažili, bylo jejich každodenní, zhruba hodinové představení, kde ukazovali jejich tradiční kroje a tance. Já se samozřejmě nejvíc těšila a byla zvědavá na to, jestli ukážou své dlouhé vlasy:-)

Naší poslední zastávkou bylo město Guilin. Na čínské poměry je to spíše menší město, nicméně jeho obrovská deviza je blízkost jednak rýžových teras a jednak řeky Li a Yulong, takže o turisty zde není nouze a je to vidět. Skvěle upravené cesty, bezpočet parků, minimum výškových budov a hlavně dechberoucí okolí. Náladu nám ale velmi brzy zkazili v hotelu, na který jsme několik týdnů dopředu dělali rezervaci, a ve kterém osoba na vrátnici tvrdila, že pro nás nemají pokoj, že systém www.booking. com nepřijímá objednávky. Teda, on nám to neříkal, on to řekl do mobilu a pak nám to nějaký hlasový překladač hlásil anglicky. No pár minutách a mnoha sprostých slovech jsme si raději našli v blízkosti jiný hotel, nicméně nedokážu si představit, že by v této situaci byl někdo, kdo nemá čínskou SIMkartu s internetem, bez vlastního auta a s nefunkční google navigací. Po návratu jsme pak napsali hodně ošklivou recenzi, kterou nejdřív ani neschválili k publikování, a pak dokonce i hotel z nabídky booking.com vyřadili.

My ve městě navštívili několik městských parků a hlavně hlavní atrakci města, Elephant Hill. Je to skála na břehu řeky, která byla erozí vyhloubena do tvaru připomínajícího slona. Tak se slon stal symbolem města a byl prostě všude; na magnetkách, na zábradlí, v parcích, vyřezaný ze stromů. Samozřejmě ze všech stran byli fotící se čínští turisti, kteří nám svým hlukem a bezohledností začínají lést už na nervy.

Další z významných symbolů města jsou dvě pagody, které tu sice nestojí nijak dlouho, nicméně za krátkou dobu si zde našli své místo mimo jiné svou velkou fotogeničností. Byli jsme u nich večer když byly osvětlené a pak i další den kolem poledne, ale nasvícené jsou mnohem hezčí, co říkáte:-)

Dovolená v Guangxi byla jedna z těch nejlepších, které jsme v Číně strávili. Díky pobytu v Changshe jsme měli všechny přírodní krásy blíž než ze Shanghaie, ale přesto jsem ráda, devět měsíců uplynulo jako voda a v době, kdy čtěte tyto řádky, se už v SH nacházím. Další článek bude právě o stěhování, o prvních dnech tady a také o našem prvním výletu do města Nanjing, které bývalo kdysi hlavním městem.

Mějte se fajn.

Lenka