Abychom pořád neleželi na pláži, půjčili jsme si na Kubě taky na den a půl auto. Kromě neznámých čínských značek měli v půjčovně ještě Peugeota, tak jsme sáhli raději po něm. Řízení na Kubě je zajímavé samo o sobě, na šestipruhové dálnici potkáte auto jednou za pět minut (tedy pokud nejste v blízkém okolí Havany a Varadera), častěji ale spíš koňský povoz nebo velké díry. Ukazatele tu téměř nemají, mapy nejsou úplně nejpodrobnější a když jsme jeli podle navigace, navedla nás jednou na most, který už byl dávno stržený, nebo taky na polní cestu, odkud jsme se radši vrátili zpátky. Ale myslím, že bez navigace bychom asi nedojeli nikam. :)) A kdekoliv jsme zastavili, byli jsme my jako turisté s relativně novým autem, největší atrakcí pro místní.Cílem naší cesty bylo město Trinidad na jižním pobřeží, které je od Varadera vzdálené zhruba 300 kilometrů. Na celkem únavné cestě jsme tak strávili opravdu celý den s krátkou pauzou v Cienfuegos a zhruba hodinu a půl trvající prohlídkou Trinidadu.
Zážitkem je taky průjezd jednotlivými městečky a vesničkami s čilým ruchem, kde se to hemží koňskými povozy, frontami u obchodů a trhovci prodávajícími své výpěstky.Cestou jsme se zastavili v Cienfuegos, které je v seznamu UNESCO díky své jedinečné urbanistické struktuře.Uspořádání ulic je totiž ve městě přísně pravoúhlé, široké a přímé ulice, promenády a parky dokumentují nové pojetí urbanismu měst Latinské Ameriky na začátku 19. století. Město bylo založeno v roce 1820 na břehu zátoky Francouzy a nejstarší stavby jsou postaveny v neoklasicistním stylu.
Cílem naší cesty bylo město Trinidad, které je zapsané na seznamu UNESCO pro svoji koloniální architekturu. Díky tomu sem proudí investice, a tak je centrum krásně opravené. Když se ale dostanete kousek na okraj, vypadá to tam zase jako kdekoliv jinde na Kubě, krásné a honosné budovy chátrají. Město bylo založeno roku 1514 Diegem Velásquezem, díky čemuž je to jedno z nejstarších kubánských měst. V okolí města se rozkládaly velké plantáže cukrové třtiny, které přinášely městu bohatství. Centrum je tak plné výstavních budov bohatých plantážníků a dodnes to tu vypadá přesně tak jako v koloniální době. I dlažba je tu původní!
V Trinidadu jsme se ještě zastavili na koktejl, zkusila jsem místní specialitu koktejl Canchánchara. Je to ten malý keramický pohárek naplněný verzí daiquiri namíchané z rumu, limetkové šťávy a medu. A hodně silný! :))
Cestou z Trinidadu jsme se ještě zastavili na vyhlídce Mirador de la Loma del Puerto, odkud byl krásný výhled na celé údolí plné plantáží cukrové třtiny. Ve vesnici Manaca Iznaga jsme viděli zachovalou strážní věž vysokou 45 metrů a chýše otrokůu domu statkáře a pak nás chytla opravdu vydatná průtrž. I tak byla ale cesta tropickým lesem opravdu zážitek.
Protože jsme měli auto vracet až druhý den odpoledne, vydali jsme se druhý den ráno do sousedního města Matanzas, kterému se prý přezdívalo Kubánské Athény. A právě odtud prý pochází kubánský son. Kromě toho tu mají taky původní lékárnu z roku 1882 a drink jsme si tentokrát dali ve stylovém hotelu Velasco.
Takhle na stromě roste mango! :))Snažili jsme se najít jeskyně, které měly být kousek od města, ale nepodařilo se. A tak jsme si zajeli ještě do vesnice San Miguel de los Baňos, které je bývalým vyhlášeným lázeňským městečkem. Původně honosný hotel s přilehlými léčivými prameny už jen chátrá a celé to tu vypadá trochu jako na divokém západě.
Na výlet jsme jeli podle průvodce Lonely Planet, kterého jsem měla půjčeného z knihovny a i když v něm není tolik obrázků, je obsahově asi nejrozsáhlejší. A některé komentáře autora, že do města nemá ani cenu jezdit, protože tam vlastně k vidění není vůbec nic, jsou opravdu hodně vtipné. :))Mějte se krásně! Evi//foto moje ©gathermoments
