Nedávno jsem zjistila, že můj příspěvek ze dne 3. 9. 2016 Proč ještě nejsem úspěšná blogerka je stále mezi čtyřmi nejlépe hodnocenými články na Blogr.cz. A já se ptám: Co dělám špatně, že mi stále nepřišla pozvánka do Hubu, či na nějakou blogerskou super-akci, kde se nafotí milion instagramových fotek a sní minimum sladkých zákusků? A také si odpovím: Nic. Nedělám vůbec nic. A tím to je.
(Přesně tuto větu jsem použila v článku, kde jsem vítala rok 2017)
Začneme třeba tím, že jsem přečetla pouze 16 knížek. Což, uznávám, není nikterak vzrušující, neobvyklé je to tedy rozhodně. V roce 2014 jich bylo kupříkladu 54. Někde se stala chyba. Chybou by mohla být maturita, příprava na vysokou školu a samotná vysoká škola. Pokud jsem se někdy v minulosti nazvala vyčerpanou osobou, netušila jsem, co to jakostní adjektivum znamená.
Teď už třeba vím, co znamená i to jakostní adjektivum.
Zvládla jsem maturitu. Přijímačky. První zápočet. První dětský tábor v pozici instruktorky. První ježdění po Praze. Semináře, přednášky. Začala jsem psát svou úplně první edici dopisů mezi Juliem Zeyerem a Elsou Gollerovou. Luštila jsem kurent...
Taky jsem zjistila, co to kurent vůbec je.
ATAKDÁLEATAKDÁLE
Co jsem ale zanedbávala, byl blog. Nebyly nápady, nebyl čas, postupem času nebyla ani chuť. Proto tu ale na Nový rok máme předsevzetí, která shrnou veškeré nedokonalosti minulého roku a člověk doufá, že bude lepším člověkem. Tak to také zkusím.
- Budu zdravěji žít.
- Budu se více věnovat škole, blogu a mé kreativní duši.
- Najdu si brigádu, která mě bude bavit a rozvíjet mou osobnost.
- Více času strávím povídáním s rodinou.
- Méně seriálů.
A tím končím, nikdy jsem nebyla přehnaně ambiciózní. Bude mi stačit, když se budu snažit, nezapomínat na to, co jsem si slíbila a pokud budu šťastná, na ničem jiném nezáleží. A tak tu vítej, roku 2018, a prosím, buď dobrý. Ne-li lepší než tvůj předchozí parťák. Dík.
