listy se zelenají, zimní smog se pomalu rozpouští a my opět využili možnosti vydat se na další výlet po Číně, a tím byla velmi známá oblast okolo města Guilin v autonomní oblasti Guangxi sousedící s Vietnamem. Moc času na cestování už jsme neměli, tou dovou jsme už netrpělivě očekávali ukončení pobytu v Changshe a stěhování zpátky do Shanghaie:-) Já osobně už jsem se nemohla dočkat:-) Ale na druhou stranu, pokud bychom strávili celou dobu v tak pro cizince přátelském městě jako je Shanghai, asi bychom měli malou šanci objet autem tolik krásných míst. A právě příroda okolo města Guilin je důstojným zakončením celého našeho 9-měsíčního pobytu. O stěhování a prvních týdnech v Shanghai ale až někdy příště:-)
Do Guilinu jsme se vypravili v druhé polovině března a strávili tam celkem devět dní. Nicméně začátek jara není úplně ideální období pro dovolenou v jižní Číně, neboť právě probíhá období dešťů a konstantně zatažené oblohy. V praxi to probíhalo tak, že jsem měla neustále mokro v botách (moje chyba, staré pohorky už dosluhují..) a vlhká zima zalézala i pod to nejteplejší oblečení. Ale samozřejmě vše se dá přežít, především pokud stejně jako my jste v pohybu a večer na hotelu si věci můžete usušit. Cestování mimo sezonu má ale i hodně výhod, tou největší je samozřejmě minimální počet turistů (tedy v porovnání s hlavní sezonou nebo čínskými svátky).
Plán pobytu jsme měli jako vždy dopředu nachystaný (opět nám pomohla stránka www. topchinatravel.com a hotely zarezervované (přes www.booking.com, ale můžete i přes www.ctrip.com, přes který se dají objednávat i letenky a jízdenky na vlak). Přemýšleli jsme, zda zhruba 6-hodinovou cestu absolvovat autem nebo využít rychlovlak. Nakonec jsme se rozhodli pro jízdu autem, která je sice k poměrům na čínských silnicích značně vysilující, ale díky častým přesunům na místě jsme chtěli být absolutně nezávislí. Stihli jsme procestovat vše co jsme chtěli a i dokonce něco navíc, protože jsme dostali v hotelu mapu celé oblasti a na ní bylo vyznačených spousta zajímavých věcí, o kterých jsme předtím nikdy neslyšeli a na které bychom potřebovali tak měsíc volna. Podle mapy jsme občas zkusili někam zajet nebo odbočit, a tak se nám podařilo objevit nádherná místa, která neznají ani mnozí místní. Stala se nám ale i opačná situace, kdy podle průvodce to měla být skvělá atrakce, realita ovšem byla o dost horší.
Snídaně jsme měli vždy na hotelu a zbytek dne jsme se povětšinou stravovali po restauracích, kterých bylo všude nepočítaně a všude jsme si pochutnali. Většinou si dáváme Zhong La, tedy středně pálivé, ale v jedné restauraci jsme málem shořeli, takže podruhé už to bylo jen Shao La (málo pálivé. Pokud nechcete pálivé vůbec, řekněte Bu La:-) Většinou si dáváme jako základ rýži a nějakou masovou nebo zeleninovou směs. Já mám nejraději vařené krájené brambory, kořen lotosu a směs vajíček a rajčat. Místní specialita je rýže se zeleninou a kousky masa pečené v bambusu.
Co jsme tedy všechno navštívili? Naši cestu jsme si rozdělili do tří etap, přičemž první byla v okolí města Yangshuo. Dále jsme se vydali severním směrem přes město Guilin zhruba 80 km do oblasti poblíž města Longsheng, které je dalších 100 km severně. I když jsme touto cestou překonali vzdálenost max 200 km, což je na čínské poměry co by kamenem dohodil a kousek doběhl, ráz krajiny, jak uvidíte podle fotek, je diametrálně rozdílný. Poslední den jsme pak strávili procházkami po městě Guilin.
Plavba po řece Yulong
Jeden z prvních zážitků byla plavba po řece Yulong na bambusových vorech se sezením pro dva a vlastním kormidelníkem/odražečem:-D Tohle prostě byla bomba. Skoro žádní turisté, jen zvuky přírody. Dvě hodiny jsme měli řeku jen pro sebe. Chtěli jsme sjet celý úsek až do cílové zastávky ve městě, ale řeka byla na jednom místě uzavřená, takže jsme museli plavbu přerušit. Většinu cesty navíc pršelo a v mokrém oblečení byla velmi rychle zima, takže jsme byli nakonec rádi.
Probíhalo to tak, že jsme se autem odvezli do malého přístavu Jinlongqiao, tam nechali zaparkované auto, koupili si vstupenky a bez čekání už si pro nás pán přišel, nabídl místo na voru a už jsme jeli. Logistický problém nastal při zjištění, že plavba je pouze jednosměrná a že budeme muset sehnat nějaký odvoz k autu. My si tam chytli nějakého pána s vozítkem podobném golfovému, se kterým jsme si předem domluvili cenu. Domlouvání ceny předem určitě doporučuji, ať potom nejste nepříjemně překvapeni. Samozřejmě můžete jít k autu pěšky, ale počítejte s tím, že vám to určitě hodinu dvě potrvá a hlavně, pozor ať se netratíte, google navigace nefungují:-)
Po pár dnech jsme se na řeku vrátili a projeli si zbývající úsek řeky až do města, na zastávku Wanjing.
Líbily se nám i procházky podél řeky, takže pokaždé, kdy jsme se vraceli na hotel a měli chvilku času, zajeli jsme sem, procházeli se při soumraku a pozorovali život místních.
Vstup: celkem 720 RMB/vor + 60 RMB k autu
West Street
Přímo ve městě Yangshuo je ulice známá jako West Street. Je to ulice plná restaurací, Street Barbecue, barů, diskoték a obchodů se suvenýry. Je skoro nemožné tam vést rozhovor v běžné hladině decibelů, protože všude okolo byl neskutečným rámus z karaoke, pouličního ruchu a hlavně čínských turistů, kteří se prostě neumějí bavit potichu. I podle názvu ulice se dalo očekávat, že bude plná restaurací v západním stylu, a taky že ano; hned jsme narazili na VW Currywurst:-) Tak jsme si ho hned dali. Bylo ale poznat, že jídlo cestovalo přes půl světa a čerstvé zrovna nebylo, takže raději zůstanu u lokální stravy:-)
Vstup: zdarma, ceny západních jídel vysoké
Vstup: zdarma, ceny západních jídel vysoké
Silver Cave + Assembly Dragon Cave
Oblast Yangshuo je významná také svými krasovými jevy, nemohli jsme tak zapomenout navštívit několik z mnoha místních jeskyní. Jeskyně jsou sice krásné, ale... nějak nevěřím, že neprošly zásahem lidské ruky:-) Bylo tam i dost sucho a nezdálo se mi, že by v tomto prostředí dokázaly krápníky růst. Další věc bylo až kýčovité nasvícení veškerých jeskynních prostor (což je mimochodem v celé Číně stejné). Někde jsou i naaranžované umělé květiny nebo něco jako vánoční výzdoba a vše hraje duhovými barvami. Nejkrásnější jeskyně, ve které jsme zatím v Číně byli, je u města Zhangjiajie, kde by i člověk věřil, že krápníky jsou staré i mnoho milionů let.
Vstup: (80+60) RMB/os.
Yuzi Paradise
Tohle byl největší propadák celého pobytu. Podle informací na internetu to měl být park se sochami a venkovními instalacemi; něco jako venkovní muzeum. Přijeli jsme na místo, kde nebyl nikdo. Podle informací u vstupu bylo jednodenní vstupné 800 RMB za den. Ufff... anglicky mluvící paní nám vysvětlila, že se jedná o rekreační areál s venkovním bazénem, fitness centrem a kavárnami a sochy jsou spíš jen jako doplněk. Ale že mají stejně zavřeno, protože je moc zima. Co teď? Z mapy jsme vyčetli, že poměrně blízko nás je jakási Stone Village, tak jsme sjeli z hlavní cesty a vydali se do hor..
Vstup: 800 RMB/den/os.
Stone Village
Starověká kamenná vesnice po příjezdu nepůsobí jako rušné turistické místo. Malé blátěné parkoviště a u něj stařík, co Mirovi sahal do pasu. Vytáhl z kapsy anglicky psané papíry, že nás vítá ve vesnici a že nám dá mapu a že za 20 RMB nás doprovodí a ukáže směr, jakým se ke kamenné vesnici dostat. Dali jsme tedy dědovi peníze a šli jsme.
Po pár minutách chůze jsme došli na místo, kde by se z fleku mohl točit historický film. Ten den byla jako obvykle mlha, ale ta dávala místu onu tajemnou atmosféru, kterou tohle místo zcela jistě mělo. Skoro nikdo tam nebyl - až později jsme narazili na čínský pár, který byl z města Guilin - tedy skoro místní - a sám tohle místo neznal. Proto byl hrozně překvapený, že jsme ho objevili. Smál se, když jsme mu pověděli, že to bylo dílem náhody:-)
Jak jsme procházeli staré domy, uvědomili jsme si jednu věc - ty domy ale nejsou tak staré, jak by se na první pohled mohla zdát. Ano, počátky vesnice mohly být mnoho let zpátky, nicméně opuštěná byla tato obydlí relativně nedávno. Miro objevil i kabely s elektrikou a žárovky. Já pak staré šuplíky a oblečení. Myslím, že na tomto místě ještě před pár lety žili obyvatelé vesnice, než se přestěhovali do domů, ve kterých bydlí dnes.
Do vesnice jsme se pak další den vrátili, protože jsme zjistili, že se do vesnice dá dojít ještě z opačné strany. Zaparkovali jsme auto na obvyklém místě a čekali na "našeho" dědu. Děda nikde. Ale za chvíli jsme viděli dalšího dědu, jak se k nám blíží. Už si nás pamatoval od minula, takže přeskočil uvítací papír a rovnou nám sdělil, že za cestu opačným směrem chce 10 RMB. Šli jsme docela dost do kopce a pohorky se tíhou mokrého bláta stávaly těžší a těžší. Pro změnu byla opět mlha, takže se přidaly i problémy s orientací v terénu.
Chtěli jsme se pak vrátit k autu a vesnici obejít tak, abychom k autu přišli z opačné strany, ale nějak jsme netrefili cestu a v mlze šli dál a dál. Někde v mandarinkovém sadu jsme začali bloudit a pak už jsme měli malinko nervy, kde vůbec jsme. Dorazili jsme k silnici, která nás pak dovedla k auto, nicméně bez funkční Apple navigace bychom byli úplně ztracení. Bloudili jsme skoro dvě hodiny:-)
Vstup: celkem 30 RMB pro dědy
Shangri-la
Pravá tajemná Shangri-la se sice nachází v úplně jiné provincii (Yunnan), to ale nebrání tomu, aby se jiné, stejně zajímavé místo pojmenovalo podobným jménem. Naše Shangri-la má s tou pravou společného to, že se jedná o údolí s řekou a v dálce hory. Hrozně jsem se na ní právě těšila, protože fotky na internetu byly úžasné (ale také dost počítačově upravené). Typické je slunce zapadající za homolovité kopečky a před nimi rýžová políčka. Nám se díky zataženému počasí mohlo o podobných fotkách jen zdát. Trochu nás zaskočilo, že směr prohlídky byl předem daný a že nebyl prostor si místo prohlédnout třeba opačným směrem. Nejdříve jsme jeli lodičkami s elektrickým pohonem a vždy, když jsme projížděli okolo nějakého pódia, začala děvčata tančit tradiční tance. Když jsme pak zajeli za roh, tanec přestal. Podobné to bylo i s ukázkou tradičního bojového tance. Korunu tomu nasadila projížďka kolem rozkvetlých třešní. Je zajímavé, že podobně rozkvetlé byly prý i před půl rokem..aha, moment, ty květy jsou umělé:-D Vysadili nás všechny na jednom určeném místě a k autu jsme museli jít přesně danou cestou, která shodou okolností vedla přes odchody se suvenýry:-) Ale neodolali jsme a koupili si proutěný košík na ovoce:-)
Vstup: 65 RMB/os.
Plavba po řece Li
Pokud si prohlédnete plán cesty, které nabízejí mnohé cestovní kanceláře jako poznávací zájezd po Číně, buďte si jistí, že bude v itineráři zahrnuta plavba po řece Li. Tohle místo je velmi důležité i pro samotné Číňany, protože jinak by si ji určitě na zadní stranu 20 RMB bankovky nepřidali:-)
Když už jsme u bankovek, zkuste hádat, jak vypadá přední strana? Napovím vám, že ta je u všech nominálních hodnot stejná:-)
Tato plavba, podobně jako po Yulong River, je pouze jednosměrná, takže jsme museli přemýšlet i nad cestou zpět domů. Zatím jsme ale tuto otázku nechali otevřenou s tím, že počkáme, jaké možnosti se naskytnou přímo na místě. Skoro na každém rohu jsme ve městě nacházeli cestovní agentury, které zprostředkovávaly výlety po okolí pro turisty, kteří tu byli bez vlastního auta. My proto využili nabídku jedné z nich, která hlásala, že ráno v 7:00 nás řidič vyzvedne blízko našeho hotelu, ten nás odveze do Guilinu do přístavu, zaplatí lístek a celkově se o všechno postará. Nabízeli nám lístek za 350 RMB/os, my s díky odmítli s tím, že to promyslíme a že přijdeme jindy. Když jsme se druhý den vrátili, jiná paní nám ten samý zájezd nabízela za 420 RMB/os. To Mira trochu vytočilo, ale nakonec jsme se domluvili na původní ceně. Druhý den, přesně v sedm ráno, čekal smluveném místě řidič a čistým autem (i řidičem:-)) nás bezpečně odvezl na místo, koupil lístky a ukázal kam máme jít - tedy velká spokojenost. Na lístku bylo napsáno, že samotná cesta trajektem je za 270 RMB/os, tedy 80 RMB šlo agentuře a řidiči a to se nám zdálo fér. Pokud se na stejné místo dostanete, zkuste smlouvat a nad 400 RMB výlet určitě nekupujte.
Loď byla poměrně velká a trochu nám chyběla intimní atmosféra, jakou jsme zažili na vozu na Yulong. Nicméně okolí bylo fantastické a i když místy pršelo nebo byla oblaka, cestu jsme si nesmírně užili:-) V ceně lístku byl i oběd a čaj.
Plavba trvala přibližně dvě hodiny a už kolem jedné hodiny odpoledne jsme připluli do přístavu, který byl asi deset minut chůze od našeho hotelu, takže jsme nemuseli řešit nějaké další přesuny.
Vstup: 350 RMB/os.
Moon Hill
Výstup k této přírodní zajímavosti trvá přibližně půl hodiny a i celý areál se dá projít za méně než dvě hodiny. Navíc jsme měli pocit, že se pořád akorát někde plavíme a vozíme, takže jsme za trochu turistiky byli jen rádi. Nejzajímavější jsou pohledy zespoda, odkud je hezky vidět skoro dokonalý půlkruhový tvar.
Vstup: 14 RMB/os.
Čajové terasy
Čajové terasy jsou druhou atrakcí po Stone Village, kterou jsme objevili náhodou. Ani jsme tam cíleně nesměřovali, jen jsme prostě náhodou projížděli v vyhlídce Xianggong Hill, odkud je prý krásný výhled na řeku Li. Po cestě jsme si právě všimli, že na levé straně by měly být nějaké plantáže Seven Star Tea a že bychom se tam rádi zajeli podívat, protože jsem žádné čajové plantáže zblízka neviděla.
Vzhledem k tomu, že jsme toto místo v žádném průvodci nenašli, nepředpokládali jsme, že bude nějak extra důležité a rozlehlé. Nicméně na informační ceduli stálo, že se jedná o jedny z nejvýznamnějších časových plantáží v rámci celé Číny. Bylo tam opravdu krásně a dokonalý klid. Společnost nám dělali jen místní, kteří hbitě sbírali mladé čajové dvojlístky a dávali si je do košíku na zádech. Byli ale hrozně stydliví a nechtěli se fotit:-)
Zdrželi jsme se zde skoro dvě hodiny a ještě jsme šli do místní restaurace, kde nabízeli zdarma malou ochutnávku čajů (zeleného, černého, bílého a chryzantémového). nejprve se čaj propláchl vodou 85°C, pak znovu zalil, nechal chvíli louhovat a potom se podával. Každý čaj se nechal louhovat vždy dvakrát, podruhé nám připadal vždy o něco silnější. Nejvíce mi chutnal bílý čaj a Mirovi zase černý.
Vstup: 60 RMB/os.
Xianggong Hill - výhled na řeku Li
Posledním výletem byl výstup na horu Xianggong, která se tyčí přímo nad řekou Li, na které jsme pár dní dozadu pluli. Hrozně nás totiž lákalo vidět řeku zvrchu. Pokud by bylo lepší počasí, určitě by výhled vypadal mnohem lépe než teď, ale holt teď je teď:-) Výstup ale není žádná vysokohorská túra, téměř u vrcholu je parkoviště, kde zaplatíte (opět) vstupné a a trochu se zadýcháte v krátkých, ale prudkých schodech. Vyhlídka sice mohla za to vstupné vypadat lépe než jen vybetonovaný plácek natřený na zeleno, ale co už, vytáhli jsme železné zásoby tuňáka v konzervě a dali si do nosu:-)
Vstup: 60 RMB/os.
Za těch pár dní jsme toho stihli požehnaně, co říkáte?:-) To ale ještě není všechno! Čekal nás přesun na sever k městu Longshen, který je znám svými rýžovými terasami, a pak také do města Guilin, které je snad nejhezčí město, které jsem zatím v Číně viděla.
O tom ale zase až v příštím článku. Zatím se mějte krásně!
Lenka
Yuzi Paradise
Tohle byl největší propadák celého pobytu. Podle informací na internetu to měl být park se sochami a venkovními instalacemi; něco jako venkovní muzeum. Přijeli jsme na místo, kde nebyl nikdo. Podle informací u vstupu bylo jednodenní vstupné 800 RMB za den. Ufff... anglicky mluvící paní nám vysvětlila, že se jedná o rekreační areál s venkovním bazénem, fitness centrem a kavárnami a sochy jsou spíš jen jako doplněk. Ale že mají stejně zavřeno, protože je moc zima. Co teď? Z mapy jsme vyčetli, že poměrně blízko nás je jakási Stone Village, tak jsme sjeli z hlavní cesty a vydali se do hor..
Vstup: 800 RMB/den/os.
Stone Village
Starověká kamenná vesnice po příjezdu nepůsobí jako rušné turistické místo. Malé blátěné parkoviště a u něj stařík, co Mirovi sahal do pasu. Vytáhl z kapsy anglicky psané papíry, že nás vítá ve vesnici a že nám dá mapu a že za 20 RMB nás doprovodí a ukáže směr, jakým se ke kamenné vesnici dostat. Dali jsme tedy dědovi peníze a šli jsme.
Po pár minutách chůze jsme došli na místo, kde by se z fleku mohl točit historický film. Ten den byla jako obvykle mlha, ale ta dávala místu onu tajemnou atmosféru, kterou tohle místo zcela jistě mělo. Skoro nikdo tam nebyl - až později jsme narazili na čínský pár, který byl z města Guilin - tedy skoro místní - a sám tohle místo neznal. Proto byl hrozně překvapený, že jsme ho objevili. Smál se, když jsme mu pověděli, že to bylo dílem náhody:-)
Jak jsme procházeli staré domy, uvědomili jsme si jednu věc - ty domy ale nejsou tak staré, jak by se na první pohled mohla zdát. Ano, počátky vesnice mohly být mnoho let zpátky, nicméně opuštěná byla tato obydlí relativně nedávno. Miro objevil i kabely s elektrikou a žárovky. Já pak staré šuplíky a oblečení. Myslím, že na tomto místě ještě před pár lety žili obyvatelé vesnice, než se přestěhovali do domů, ve kterých bydlí dnes.
Do vesnice jsme se pak další den vrátili, protože jsme zjistili, že se do vesnice dá dojít ještě z opačné strany. Zaparkovali jsme auto na obvyklém místě a čekali na "našeho" dědu. Děda nikde. Ale za chvíli jsme viděli dalšího dědu, jak se k nám blíží. Už si nás pamatoval od minula, takže přeskočil uvítací papír a rovnou nám sdělil, že za cestu opačným směrem chce 10 RMB. Šli jsme docela dost do kopce a pohorky se tíhou mokrého bláta stávaly těžší a těžší. Pro změnu byla opět mlha, takže se přidaly i problémy s orientací v terénu.
Chtěli jsme se pak vrátit k autu a vesnici obejít tak, abychom k autu přišli z opačné strany, ale nějak jsme netrefili cestu a v mlze šli dál a dál. Někde v mandarinkovém sadu jsme začali bloudit a pak už jsme měli malinko nervy, kde vůbec jsme. Dorazili jsme k silnici, která nás pak dovedla k auto, nicméně bez funkční Apple navigace bychom byli úplně ztracení. Bloudili jsme skoro dvě hodiny:-)
Vstup: celkem 30 RMB pro dědy
Shangri-la
Pravá tajemná Shangri-la se sice nachází v úplně jiné provincii (Yunnan), to ale nebrání tomu, aby se jiné, stejně zajímavé místo pojmenovalo podobným jménem. Naše Shangri-la má s tou pravou společného to, že se jedná o údolí s řekou a v dálce hory. Hrozně jsem se na ní právě těšila, protože fotky na internetu byly úžasné (ale také dost počítačově upravené). Typické je slunce zapadající za homolovité kopečky a před nimi rýžová políčka. Nám se díky zataženému počasí mohlo o podobných fotkách jen zdát. Trochu nás zaskočilo, že směr prohlídky byl předem daný a že nebyl prostor si místo prohlédnout třeba opačným směrem. Nejdříve jsme jeli lodičkami s elektrickým pohonem a vždy, když jsme projížděli okolo nějakého pódia, začala děvčata tančit tradiční tance. Když jsme pak zajeli za roh, tanec přestal. Podobné to bylo i s ukázkou tradičního bojového tance. Korunu tomu nasadila projížďka kolem rozkvetlých třešní. Je zajímavé, že podobně rozkvetlé byly prý i před půl rokem..aha, moment, ty květy jsou umělé:-D Vysadili nás všechny na jednom určeném místě a k autu jsme museli jít přesně danou cestou, která shodou okolností vedla přes odchody se suvenýry:-) Ale neodolali jsme a koupili si proutěný košík na ovoce:-)
Vstup: 65 RMB/os.
Plavba po řece Li
Pokud si prohlédnete plán cesty, které nabízejí mnohé cestovní kanceláře jako poznávací zájezd po Číně, buďte si jistí, že bude v itineráři zahrnuta plavba po řece Li. Tohle místo je velmi důležité i pro samotné Číňany, protože jinak by si ji určitě na zadní stranu 20 RMB bankovky nepřidali:-)
 |
| Zdroj: www.chinatoday.com |
Když už jsme u bankovek, zkuste hádat, jak vypadá přední strana? Napovím vám, že ta je u všech nominálních hodnot stejná:-)
 |
| Zdroj: www.chinatoday.com |
Loď byla poměrně velká a trochu nám chyběla intimní atmosféra, jakou jsme zažili na vozu na Yulong. Nicméně okolí bylo fantastické a i když místy pršelo nebo byla oblaka, cestu jsme si nesmírně užili:-) V ceně lístku byl i oběd a čaj.
Plavba trvala přibližně dvě hodiny a už kolem jedné hodiny odpoledne jsme připluli do přístavu, který byl asi deset minut chůze od našeho hotelu, takže jsme nemuseli řešit nějaké další přesuny.
Vstup: 350 RMB/os.
Moon Hill
Výstup k této přírodní zajímavosti trvá přibližně půl hodiny a i celý areál se dá projít za méně než dvě hodiny. Navíc jsme měli pocit, že se pořád akorát někde plavíme a vozíme, takže jsme za trochu turistiky byli jen rádi. Nejzajímavější jsou pohledy zespoda, odkud je hezky vidět skoro dokonalý půlkruhový tvar.
Vstup: 14 RMB/os.
Čajové terasy
Čajové terasy jsou druhou atrakcí po Stone Village, kterou jsme objevili náhodou. Ani jsme tam cíleně nesměřovali, jen jsme prostě náhodou projížděli v vyhlídce Xianggong Hill, odkud je prý krásný výhled na řeku Li. Po cestě jsme si právě všimli, že na levé straně by měly být nějaké plantáže Seven Star Tea a že bychom se tam rádi zajeli podívat, protože jsem žádné čajové plantáže zblízka neviděla.
Vzhledem k tomu, že jsme toto místo v žádném průvodci nenašli, nepředpokládali jsme, že bude nějak extra důležité a rozlehlé. Nicméně na informační ceduli stálo, že se jedná o jedny z nejvýznamnějších časových plantáží v rámci celé Číny. Bylo tam opravdu krásně a dokonalý klid. Společnost nám dělali jen místní, kteří hbitě sbírali mladé čajové dvojlístky a dávali si je do košíku na zádech. Byli ale hrozně stydliví a nechtěli se fotit:-)
Zdrželi jsme se zde skoro dvě hodiny a ještě jsme šli do místní restaurace, kde nabízeli zdarma malou ochutnávku čajů (zeleného, černého, bílého a chryzantémového). nejprve se čaj propláchl vodou 85°C, pak znovu zalil, nechal chvíli louhovat a potom se podával. Každý čaj se nechal louhovat vždy dvakrát, podruhé nám připadal vždy o něco silnější. Nejvíce mi chutnal bílý čaj a Mirovi zase černý.
Vstup: 60 RMB/os.
Xianggong Hill - výhled na řeku Li
Posledním výletem byl výstup na horu Xianggong, která se tyčí přímo nad řekou Li, na které jsme pár dní dozadu pluli. Hrozně nás totiž lákalo vidět řeku zvrchu. Pokud by bylo lepší počasí, určitě by výhled vypadal mnohem lépe než teď, ale holt teď je teď:-) Výstup ale není žádná vysokohorská túra, téměř u vrcholu je parkoviště, kde zaplatíte (opět) vstupné a a trochu se zadýcháte v krátkých, ale prudkých schodech. Vyhlídka sice mohla za to vstupné vypadat lépe než jen vybetonovaný plácek natřený na zeleno, ale co už, vytáhli jsme železné zásoby tuňáka v konzervě a dali si do nosu:-)
Vstup: 60 RMB/os.
Za těch pár dní jsme toho stihli požehnaně, co říkáte?:-) To ale ještě není všechno! Čekal nás přesun na sever k městu Longshen, který je znám svými rýžovými terasami, a pak také do města Guilin, které je snad nejhezčí město, které jsem zatím v Číně viděla.
O tom ale zase až v příštím článku. Zatím se mějte krásně!
Lenka
