Hnízdo orlů mořských se nachází v národním parku Matsalu. Kamera je instalována na nejstarším známém hnízdním území orla mořského v Estonsku. První záznamy o hnízdění orlů mořských v Matsalu jsou již z roku 1870. Hnízdo viditelné na webové kameře si orli mořští postavili již v roce 1996. Současné hnízdo bylo trvale a každoročně obydleno a orli na něm odchovali celkem 29 orlů mezi lety 1996 a 2020, je to velmi produktivní hnízdiště. V letošním roce hnízdění orlů mořských selhalo. Orlí pár měl dvě mláďata, která byla nakažena agresivním kmenem ptačí chřipky. Pitva na University of Life Sciences zjistila, že mláďata zemřela v důsledku ptačí chřipky H5N1, která se k nim pravděpodobně dostala s jídlem. H5N1 je vysoce nakažlivý a nebezpečný kmen ptačí chřipky, o kterém je známo, že infikuje savce, včetně lidí.
Kameru na hnízdo instalovali na začátku února Urmas Sellis (Eagle Club Estonsko), Omar Neiland (Beta Grupp OÜ) a pomocníci z estonské rady pro životní prostředí. Používají kameru AXIS F41 s mikrofonem vyrobeným na zakázku od Omara. Hlavní část fotoaparátu je pod hnízdem na kmeni stromu, ale objektiv a snímač jsou na úrovni hnízda. Kamera je napájena solárními panely.
Po smrti mláďat se v hnízdě neobjevují ani rodiče. Prázdné hnízdo láká k občasným návštěvám. Na hnízdě jsme pozorovali mladé orly mořské, káně lesní, včelojeda lesního a kunu lesní.
Kuna lesní
Kuna lesní (Martes martes) je středně velká lasicovitá šelma rozšířená na celém území Evropy až na její západní a zčásti i severní část, a Asii až po Írán a západní Sibiř.
Kuna lesní je, jak již napovídá její jméno, především obyvatelem lesů, lze ji najít i ve velkých parcích. Na horách vystupuje až k hranici lesa.
Kuna lesní je štíhlá, v porovnání s většinou lasicovitých dlouhonohá šelma s dlouhým huňatým ocasem a světle hnědě, čokoládově až černě zbarvenou srstí. Přední i zadní končetiny má vyzbrojeny ostrými drápy, tlamu zase ostrými zoubky vhodnými k rychlému usmrcení kořisti. Od jiných lasicovitých ji můžeme rozeznat podle celkem velkých ušních boltců. Na rozdíl od jediné příbuzné vyskytující se na území ČR kuny skalní má na hrdle nažloutle bíle až žlutě zbarvenou skvrnu, nedosahující až na přední končetiny. Pohlaví se od sebe zbarvením neliší, pouze velikostí, samec je zřetelně větší než samice. Kuna lesní je nesmírně obratným šplhačem a v tomto ohledu předčí asi všechny evropské savce. Skáče až 4 m daleko v korunách stromů, vyběhne do vrcholku a opět zpět hlavou dolů v několika sekundách, stejně rychle, jako by se pohybovala na zemi. Přes den se ukrývá ve vlastnoručně vyhloubených doupatech v dutých stromech nebo opuštěných veverčích i ptačích hnízdech vystlaných trávou nebo jinými rostlinami. Kuna lesní je územní a své teritorium si značí trusem.
Potravu kuny lesní tvoří především malí savci, ptáci, hmyz, žáby, ale i ptačí vejce, různé plody nebo med, příležitostně i mršiny. Její nejoblíbenější kořistí jsou veverky. Poměrně často uloví i větší živočichy, jako jsou králíci a zajíci. Má skvěle vyvinutý sluch a zrak, kterým dokáže zaznamenat i malé druhy živočichů.
Pohlavní dospělosti dosahuje ve druhém až třetím roce života. Páří se v červenci a srpnu a díky utajené březosti (zárodek se v děloze po určitou dobu nevyvíjí) rodí 2–6 mláďat v březnu nebo dubnu, po 8–9 měsících březosti. Mláďata se rodí zcela nemohoucí, slepá a málo osrstěná. Oči se jim otevírají po 7 dnech života a mateřské mléko sají po dobu 3 měsíců. Svá rodná doupata opouštějí po dvou měsících a plně nezávislá jsou po šesti měsících života. V přírodě se dožívá průměrně 15 let.
Online přenos z hnízda
Videozáznamy kuny lesní na hnízdě
Zdroj: looduskalender.ee, wikipedie, videozáznamy Arlene Beech
