Jedna z věcí, kterou mě průběžně učí můj muž, je (vy)užívat každou chvíli. Někdy mě to dost štve, já občas ráda lenoším, a moc času na to (s ním) není.


Tento víkend si vyloženě říkal o válení šunek na gauči. Jenomže byl Víkend otevřených zahrad, a to my si přece nenecháme ujít.

Takže jsem celou cestu do Višňové u Jindřichova Hradce zhluboka prodýchavala, protože určitě budeme na této soukromé venkovské zahradě jedinými návštěvníky a já budu z pusy vypouštět jeden nesmysl za druhým ve snaze umlčet trapné ticho mezi námi a úplně cizími hostiteli.

Všechno ale dobře dopadlo, návštěvníků bylo více, ale zase ne moc, zahrada nádherná, hostitelka moc milá a pro děti měli nachystanou zvonečkovou hledačku a domácí limču, takže ty tři naše cácory nás dokonce nechaly v klidu si všechno prohlédnout. Odvezli jsme si krásně zabalený pytlíček semínek orlíčků a dva kozlíky. Prý už s námi budou navždy.

A nakonec jsem - jako skoro vždy - ráda, že jsme na tom gauči neleželi.

P.S. Pokud máte tip na nějakou zahradu na příští rok, určitě mi dejte vědět, vyrazíme určitě zase.