Z deníku (ne)úspěšné zpěvačky 1

1. Rozhodl ses být zpěvákem. Fajn. Od této chvíle o sobě mluv jako o zpěvákovi/zpěvačce. Když se tě někdo zeptá, nemluv o tom, že chodíš na 9 hodin denně do práce, kde jsi ohromně nepopulární.
Řekni:

„Věnuju se hudbě.“

„Fakt?? A na co hraješ? Nebo zpíváš?“

A je to.

2. Pokud tě někdo někam zve nebo tě chce vidět, vždycky se vymlouvej na to, že děláš něco pro svůj jedinečný talent.

3. Změň svůj vzhled. Nikdo si nepamatuje holku s hnědými přírodními vlasy a nenamalovanýma očima! Udělej si dredy, copánky, obarvi se na modro, propíchni si xicht nějakým bordelem, vem si na ruku něco pruhovanýho, nos černou linku, roztrhaný triko, placky na batohu…

4. Choď často pít a ber drogy. To přece dělaj ti nejlepší, ne? Teda…buď předtím nebo potom. Buď proto, že jsou hrozně neúspěšní nebo hrozně úspěšní. Rozbíjej taky věci a tak. Prostě dělej všechno pro to, aby si tě hned všude zapamatovali. A když se tě někdo bude snažit zastavit, ať už fyzicky či psychickým nátlakem, neboj se rozkřiknout: „Héy! Tak co je?! Já jsem rokstár!“

5. Začni číst Bukowskiho a najdi pár kapel, který budeš nenávidět, aby ses v očích veřejnosti nějak vyhranil. Na všechno měj hned názor. To je jedno, že nevíš, o čem mluvíš.

6. Odstěhuj se do Prahy. Jediná úspěšná kapela v historii Brna byl Narvan. Jediná současná je Mucha. O zbytku republiky ani nemluvím. Prostě v Praze musí bydlet každej muzikant. Muziku tu dělají skoro všichni, takže se brzy můžeš připlést do partičky „muzikantů“ a zjistit, že dělají to samý co ty: nic. A můžete se spolu zdokonalovat v bodě 3.

7. Naposlouchej si kapely, který nikdo jinej nezná. Rozebírej dopodrobna jejich styl hraní na kytaru, aranže, linku zpěvu…

8. Pořiď si kytaru. To je fuk, že na ni neumíš hrát a nikdy nebudeš. Prostě měj kytaru. A všude ji s sebou nos. Užívej si ty pohledy těch nul okolo, který…..na zádech kytaru nemají.

9. Přihlaš se na hodiny zpěvu.

„No tak mi zkus něco zazpívat.“

„Jako co?“

„Třeba…to co zpíváš nejraději po barech, nebo já nevim…“

Tak teď něco uvidí, pff… Konečně moje chvíle. Konečně mě někdo objeví. Splní se mi sny. Bože, já věděla, že mě čeká něco úžasnýho! Vždycky jsem to věděla! Proto se mi celý život děly tak hrozný věci! Tak jdeme na to…

„And so I wake in the morning
And I step outside
And I take a deep breath and I get real high
And I scream at the top of my lungs
What’s going on?!“

„Stačí, stačí, proboha… přestaň! Co tak řveš?! No dobře, tak já ti teď řeknu, jak to bude probíhat. První rok budeme zkoušet různý hlasový cvičení a stupnice, abychom z tebe dostali tu uřvanou bestii. Pak možná začneme nějakejma jednoduchejma písničkama, jó? Ale s tím zatím moc nepočítej, jó? Všechno děláš špatně. Ale když přestaneš hulákat jak na lese, možná budeš mít docela dobrou barvu hlasu. Ale chce to spoustu času, jó?“

„Aha…no ale…aha…“

Sakra.