Nástroje bombardování

„Jako fakt?“

„Jo, normálně si TOHLE postnul.“

„To snad není pravda.“

„No… takže zase vidíme další důkaz toho, že se na to máš vykašlat. Říkám ti to od začátku! Hele, jak mám ty nedodělaný stránky, víš? No tak paní si ode mě objednala dva stolky, chápeš to?! To je určitě nějaký znamení.“

„Tohle si postnul.. to fakt nepochopim. Asi nikdy v životě…“

„Dneska ráno mi to J. řekl v koupelně, to je prostě úplně skvělý!“

„Jako fakt tohle? Tomu už asi úplně přeskočilo.“

Jsem ráda, že mě posloucháš a nevedeme dva naprosto odlišný rozhovory.“

„Jo, promiň, je to skvělý, gratuluju. Hm, zvláštní, tuhle větu bych dneska mohla napsat ještě jednou.“

„Ach jo…“

„A víš co? MNĚ je to jedno. A vůbec, proč mi takový věci říkáš?! Proto se střežím sledování toho, co nechci vědět.“

„Jo, ty párový fotky jsou děs…“

Rozbolelo mě břicho.

Všichni máme na fb vlastní způsob, jak trýznit své „Přátele“. Zaměříme se na jednu oblast života, která nám přijde nejlíbivější a snadno zdokumentovatelná, a pak ji cpeme na zeď vrchem spodem. To, že tě má někdo ve sledování, znamená, že sdílí tvoji vášeň, nenávidí tě a potřebuje si připomínat proč, je apatický a nechává si ve sledování všechny nebo neví, jak vypnout sledování.

Všichni jsme denně bombardovaní fotkami novopečených matek, které přišly na to, že „život bez dítěte nemá žádný smysl“, ezoteriky, kteří jsou přesvědčení, že „jíst maso je vražda, dělat, to co nechceš, je rozhodnutí, který tě dřív nebo později zabije a meditovat je záležitostí každodenní“, zamilovaných, kteří postují to, že si jejich vyvolený/vyvolená oblíkl/a ponožky, komentáři politických odborníků, milovníků zvířat, milovníků vtipných videí a gifů, jídla atd…

Mně samozřejmě přijde naprosto nezbytný postovat fotky svého psa, někdy kocoura. Samozřejmě, že tam nepostnu to, že se dneska Hank vyválel v hovně a to, jak jsem chtěla zabít kočiče, protože Hankovi sežral večeři a převrátil na sebe plnej koš.

Lžeme si a tu lež nezbytně potřebujeme sdílet s ostatními, aby nám pomohli v ní uvěřit.

Protože skutečnej svět je plnej posraných dětí, nevychovaných psů, koblih spadlých na zem hned po zaplacení, šlápnutí do kaluže v děravých botách, pokecaných triček, promarněných večerů, trapných a bolestivých situací. A někde mezitím se zubí troška srandy, která z toho plyne.

Nicméně…

mi pomáhá, když vím, že jsem za cenu vzájemnýho lhaní alespoň neztratila tvář, protože dneska se to v mých očích někomu škaredě nepovedlo.

Díky bohu.

A zde důkaz místo slibů!