Dneska tu mám pokračování naší vietnamské výpravy (hlavně díky Páji, kterou to zajímalo a která se tam na jaře chystá, jinak jsem měla pocit, že ty cestovatelské články skoro nikdo nečte :)).

Z Ho Chi Minova města jsme zamířili na ostrov Phu Quoc, let s Vietnam Airlines trval 45 minut, takže rychlovka. Jak jsem už psala v minulém článku z Ho ČiMinova města a delty Mekongu, za všechny letenky jsme dali 2 000 Kč/osoba (multicity Ho Chi Min City-Phu Quoc, Phu Quoc-Ho Chi Min City a Ho Chi Min City-Da Nang). Itinerář naší cesty najdete tady.

Ubytovaní jsme byli v Miana resortu, odkaz tu. Objednali jsme si odvoz z letiště přímo do resortu, takže na nás čekal pan řidič s cedulkou jako ve filmech. :)) Ubytování bylo moc hezký, malé chatky s venkovní koupelnou s živýma kytkama. Byl tam i bazén, který jsme vyzkoušeli jednou, jinak jsme nějak neměli čas. Snídaně byly bufetové plus jsme si mohli vybrat, jestli chceme udělat vajíčka - omeletu, míchané nebo spíš nudle či polévku Pho. Jediná nevýhoda ubytování byla poloha až v druhé řadě za silnicí a tudíž docela kus od pláže. Ale na pláži jsme byli jen jednou, a to právě večer, co jsme přijeli, tak nám to nevadilo. Hledali jsme ubytování, co by bylo v docházkové vzdálenosti od hlavního města a tohle bylo ideální.


Moře tu bylo pěkně teplé, možná až moc, a první večer jsme se ještě stihli do západu slunce vykoupat.


NOČNÍ TRH

Večer jsme vyrazili do hlavního města Duong Dong na noční trh. Všude nám cpali oříšky obalované ve všem možné, my vyzkoušeli grilovaný banán (nic moc), masový špíz v housce, rýžové knedlíčky s kokosem, pití z cukrové třtiny a palmové knedlíčky (vygooglila jsem, že by měly být z palmyra palmy). Cestou jsme si ještě u silnice koupili 2 manga za 20 korun a lepší jsme snad nikdy neměli.


VÝLET LODÍ NA OKOLNÍ OSTROVY

Druhý den ráno jsme si půjčili motorku a vyrazili směr An Thoi. Jeli jsme po očividně zcela nové čtyřproudové dálnici a byli tam skoro sami. Asi tu očekávají velký růst, občas jsme viděli stavět nějaké hotely.

U přístavu v An Thoi nás odchytli dva místní a nabízeli výlet na 3 ostrovy na 6 hodin za 1,2 milionu dongů. Tak jsme to ukecali na 4 ostrovy, ale slevit nechtěli. Na trhu jsme si ještě koupili banány a bahn mi bagetu s masovými kuličkami (ta byla mimochodem nejlepší ze všech bahn mi, co jsme ve Vietnamu měli!) a vydali se za rybářem do části přístavu, kde očividně kotví jen místní. Loď byla v pohodě, měla i stříšku, jen prkno, na kterém se sedělo, bylo poměrně čerstvě natřené, takže teď máme kraťasy s modrými pruhy na zadku.


Cestou jsme pluli kolem lanovky, co tu postavili celkem nedávno a vede na ostrov Hon Thom, kde je vybudovaný nový zábavní park, ale tam my nemířili. První zastávka byla asi po půl hodině plavby na Fingernail ostrově (Hon Xuong), zastavili jsme na malé pláži s palmami, moc pěknou tyrkysovou vodou, jen v ní byly medúzy.


Následovalo šnorchlování na korálech u ostrova Hon Gam Ghi. Byly tam rybičky i barevné korály a taky jsme poprvé narazili na houf výletních lodí. Výlet touhle malou loďkou byl fajn, ty velké by u Fingernail ostrova těžko kotvily.


Třetí byl ostrov May Rut, zastavili jsme zezadu a po schůdkách prošli až k restauraci pod palmama, jen pláž tam nebyla. Ale krásná voda a plno naplavených korálů a kamení.


Na čtvrtém ostrově nám zastavit nechtěl, že prý jen čtyři...No nakonec nás tam za 50 000 dongů zavezl. Velká písečná pláž a plno výletních lodí, palmy, houpačky...


Poslední zastávka Hon Thom na menší opuštěné pláži plné odpadků a polorozbořené (možná polopostavené?) domy a skupina lidí se psem. Jeden z nich za námi přišel, něco chvíli povídal a pak chtěl asi peníze...no radši jsme jeli dál.


Kolem čtvrté jsme byli zpátky v přístavu, tak jsme se zajeli podívat ještě do toho oficiálního výletního, který jsme předtím nemohli najít. Ještě jsme se prošli po městě a dali si Pho Bo a Bun Bo, každé za 30 000 dongů. 


VÝLET KOLEM OSTROVA

Druhý den jsme po snídani vyrazili na další výlet motorkou, tentokrát kolem ostrova. Výlet jsme začali návštěvou jedné z několika továrnen na rybí omáčku, co na Phu Quocku jsou. Žádné komentované prohlídky tu nedělají, protože prý není co vysvětlovat. Ryby se naloží společně se solí do sudů a nechají rok fermentovat...Je pravda, že továrnu jsme bezpečně poznali po čichu už zdálky, ale čekala jsem to ještě horší!


Na ostrově Phu Quoc se pěstuje i pepř, takových pepper farms tu mají hned několik. Zelené kuličky jsou výchozí surovinou pro pepř černý (jen usušené) a bílý (usušený a oloupaný). Červený pepř se nechává zrát o pár měsíců déle, až na keřích zčervená, a pak se usuší. 


Poslední zastávka než začalo pršet byl vodopád Suối Tranh. Cestou k vodopádu tu mají parčík s bonsajemi a malovanými soškami zvířat, se kterýma se všichni fotí a kvůli tomu se tu platí vstupné 10 000/osoba plus ještě 2 000 za motorku. Vodopád byl tak 10 minut cesty džunglí, cestou občas stříšky a odpočívadla. Velikostí sice nic moc, ale koupání bylo příjemně osvěžující. Pak začalo kapat a najednou strašně lilo. Byli jsme v mžiku úplně mokří, ještě že jsme byli v plavkách a batoh měl pláštěnku a mohli jsme tam schovat foťák, doklady a mobily. Po nějaké době čekání pršet přestalo, tak jsme mohli vyrazit dál směr Sao Beach.


Zastavili jsme ještě na Ho Quoc pagodě, odkud je krásný výhled na moře.


Sao Beach je proslulá svým bílým pískem, tak se tu sjíždí celý ostrov. Asfaltová silnice sice kus před pláží zmizela a jeli jsme jen po písku, ale lidí tu bylo i tak spousta. Pláž je pěkná, plná palem, bílého písku, tyrkysové mělké vody a tam, kde nejsou žádné restaurace nebo hotely, i plná odpadků.


Druhá tvář tropického ráje, kterou na krásných fotkách nenajdete... aneb tam, kde končí resorty a pláže, nikdo neuklízí. Těch odpadků je všude v Asii šílené množství a nejhorší mi přišlo to, že místním se to zdá úplně přirozené. Dopijí vodu, flašku hodí do moře. Obal od čehokoliv, šup s tím za keř. Neviděla jsem žádného západního turistu, co by tohle dělal, ale místních velkou spoustu. A asi jim ani nepřijde, že by dělali něco špatně...


Večer jsme ještě jednou vyrazili na večerní trh, na přístavním mole si dali masové špízy a colu a pak přijeli policisté a všichni prodejci najednou zmizeli. Na trhu jsme ještě nakoupili suvenýry - hlavně pepř a dali si jídlo: smažené závitky, fresh juice z melounu a mučenky, palačinku s banánem a nutellou a vietnamskou pizzu - grilovaný rýžový papír s párkem, křepelčím vajíčkem, něčím zeleným, smaženou cibulkou a majonézou. A bylo to moc dobrý!


Celý další den nám zabral přesun z jihu do středního Vietnamu. Z ostrova Phu Quoc letadlem do Ho Chi Min City, kde jsme přestoupili na další letadlo do Da Nangu a odtud autobusem do města Hoi An.

Ještě mapka:


Ale do Hoi An vás vezmu až příště, přesně tam, kde mají tu nejlepší a nejpestřejší vietnamskou kuchyni! Mají tam totiž Cao Lau, což je moje nejoblíbenější vietnamské jídlo, které je k dostání právě jen v Hoi Anu.

A pokud byste rádi slevu na cestování, můžete využít následující odkazy: pro slevu 15 dolarů na ubytování nad $30 na Booking.com, objednejte přes tento odkaz. A pokud máte radši Airbnb a zaregistrujete se přes tento odkaz, dostanete 725 Kč na vaši první cestu, já dostanu 375 Kč a budu moci zase někam vyrazit. :))

Mějte se krásně! :)) Eva
//foto moje ©gathermoments