Tenhle ostrov jsme si naprosto zamilovali! Takový baťůžkářšký ráj!!!
Procházíme se po písečné pláži plné mini barů a restaurací – boty i žabky jsme nechali “doma” – tady to prostě nemá cenu. Podvečerní vánek mě hladí po tvářích a mé oči se utápí v mini vlnkách průzračné vody, na které se pohubují krásné barevné dřevěné lodě.
Hledáme něco k snědku a poprvé nevíme co si vybrat. Tento ostrov je prostě ráj! Zjistila jsem, že ptaní se na doporučení na tomto ostrově funguje naprosto bájově a tak se drze přichomejtnu ke skupince turistů. V podtstě jsou to takoví zakořenění turisti – ti co se sem tam zapíchnou na jednom místě, kde to mají rádi a pracují. Vůbec se jim nedivím, že si vybrali zrovna tohle místo. Ptám se jich, kde se dobře a levně najíst. Bingo!!! Doboručují hned několik restaurací. Od extra levných malých kuchyněk po středně velké restaurace.
A tady je!!! Mini restauračka, kterou jsme si tak zamilovali, až jsme z toho přibrali :-D. Jmenuje se “Nice Food” a po pravdě – výstižnější jméno fakt mít nemohla. Cpeme se naprosto božským kokosovým curry, skoro brečíme štěstím. 😀
Po cestě na pokoj zjištujeme, že je to tady jedna velká “happy hour” – takže se do pokoje vlastně vůbec nedostaneme. Potkáváme naše Protugaliky, které jsme ztratili při vylodění. Popíjejí si tady v pohodičce koktejly… Tak se s radostí přidáme… hele a ještě jeden, když je to v té akci. No počkej, ještě máme 10 minut – tak si ještě koupíme alespoň každej dva, ne? 😀
Haha a tak jsem se konečně dostala do té fáze, že sedím na pláži, koukám na to, jak se nad nočním obzorem pohupuje extra velkej měsíc (včera byl úplněk), který se odráží od hladiny moře, prsty u nohou kreslím do písku a u toho posrkávám “Sex on the beach”, Piňakoládu, Long Island Ice Tea… a já vůbec nevím co ještě.
A hele tady se tančí a pivo je je jen za půlku. A hele tady hrajou líp. Jůůůů koukej to je asi nějakej “pub crawl”, se přidáme a dostaneme nějaký drinky zdarma!!!
No nakonec si to ťapkáme na pokoj asi ve tři ráno… bosky postakujeme v úzké uličce a snažíme se být potichu, abysme nikoho z domácích nevzbudili. Přičemž, Steve skoro zakopne o slepici. “Hele, vona se vůbec nebojí. Škyt.” Kouká na ní se svým opileckým šklebem a hlavou na stranu. “Já ji můžu i chytit, jak –ŠKYT- je krotká!” “Vopovaž se!” šeptám výhružně, ale marně. Už ji drží v ruce, konstantně škytá a raduje se jako malej kluk, že chytil slepici. No musely byste ho vidět. Nakračuje jako slepice, kejvá hlavou dopředu a dozadu jako slepice, vydává zvuky “POK POK” jako slepice a do toho škytá.
Skoro se počůrám smíchy, přičemž se snažím mu tu slepici vyrvat z rukou. “Vždyť Tě ještě chudák posere, jak je vystreslá. Pusť ji! A buď zticha, nebo budeme mít průšvih!!!” A přitom mi tikají koutky v záchvatu smíchu. Nakonec jen šplhá schody po čtyřech – tentokráte už bez slepice. Škytá a kvoká a dokolo opakuje: “Já jsem chytil slepici, heč – ŠKYT – POK POK – ŠKYT. Vidělas to? Já jsem “ŠKYT” chytil slepici!!!”
No jak my zejtra přežijeme ten odpolední výlet lodí, který jsem si zabookovali, to fakt netuším :-O.

No jak my zejtra přežijeme ten odpolední výlet lodí, který jsem si zabookovali, to fakt netuším :-O.